Největšími nepřáteli dnes jmenované vlády budou v ekonomické oblasti Trump a konec tuzemského ekonomického "mejdanu". Zapláčou lépe vydělávající živnostníci.

Dnes jmenovaná vláda pozná ekonomický pád. Pád do recese to sice zřejmě nebude, ale pád ekonomické a mzdové dynamiky ano. Současný růst ekonomiky a mezd se zkrátka nejspíše neudrží a ještě před rokem 2021, kdy mají být další řádné volby, výrazně zpomalí. Do té doby už také vzroste míra nezaměstnanosti, byť patrně ne nijak dramaticky. Češi budou prostě muset zapomenout na nynější bujarou ekonomickou náladu. Každý „mejdan“ totiž jednou končí. Představitelé dnes jmenované vlády tak budou muset vynaložit nemalé úsilí, aby jim voliči ve volbách roku 2021, nedojde-li na volby předčasné, nepřičetli tento „konec mejdanu“ ke zlu.

Úhlavním nepřítelem dnes jmenované vlády nebude v ekonomické oblasti ani tak opozice, jako spíše americký prezident Donald Trump. Další eskalace světové obchodní války, kterou šéf Bílého domu rozpoutává, má potenciál už před rokem 2021 českou ekonomiku notně poškodit. Nově zvažovaná cla Trumpovy administrativy na automobily dovážené z EU se sice tuzemské ekonomiky tolik nedotknou, avšak obecné rapidní zhoršení podmínek světového obchodu nemůže naší ekonomice prospět. Je na něm vysoce závislá.

Při pohledu na ekonomické body programového prohlášení dnes jmenované vlády lze říci, že vláda příliš nepočítá se zmíněným obecným hospodářským zpomalením, které se dostaví v příštích letech – během jejího předpokládaného vládnutí. Nebude s nimi moci nic dělat, protože budou pramenit ze zpomalení evropské, případně dokonce světové ekonomiky, dané nepříznivým vývojem pramenícím z událostí typu právě globální obchodní války. Programové prohlášení tento předpokládaný vývoj nebere na zřetel – nenechává si otevřená zadní vrátka. Navíc opět trpí obvyklým nedostatkem obdobných dokumentů: slibuje, aniž by důsledně uvedlo, kde na sliby vezme.

Je dobře, že důchodová reforma zaujímá v prohlášení prioritní pozici. Naše ekonomika i budoucí generace reformu potřebují. To, co prohlášení označuje za reformu, však není reformou v pravém smyslu slova. Oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu samo o sobě a ve své podstatě nic neřeší. Znamená to jen, že se budou peníze patrně jinak přerozdělovat. Cílem skutečné reformy by mělo být nejen to, aby se peníze jinak přelévaly mezi státními účty, ale aby se produktivně dolily peníze úplně nové. Už vůbec nemůže být součástí skutečné reformy třeba sleva na vlakovém jízdném pro osoby starší 65 let.

Zvýšení platu učitelů a nepedagogů ve školství během tří let minimálně na 150 procent jejich loňské úrovně je poměrně heroický plán. Jedná se o výrazné navýšení, a prohlášení adekvátně neuvádí, kde se na něj vezmou prostředky. Dalším problémem je to, že při tak výrazném navýšení se ozvou jiné skupiny státních zaměstnanců, že chtějí navýšení „dorovnat“, což může roztočit nežádoucí spirálu platového růstu. Při ekonomickém útlumu, který lze v příštích letech čekat, pak vláda bude muset státní zaměstnance v citelné míře propouštět anebo se dále znatelně zadlužit celou zemi, neboť jednou navýšené platy už se zpravidla nesnižují.

Celkově programové prohlášení vychází vstříc zaměstnancům, jak těm hůře, tak částečně i těm lépe vydělávajícím. Újmu naopak v důsledku opatření, která obsahuje, utrpí živnostníci a podnikatelé, hlavně pak ti lépe vydělávající. Letošní daňový balíček, jehož součástí bylo i zrušení takzvané superhrubé mzdy, sice v celé šíři neprošel. Vláda však další předloží napřesrok. Jeho součástí bude opět zrušení superhrubé mzdy. Přitom letošní balíček obsahoval opatření, která by v důsledku nahrávala zaměstnancům, zatímco živnostníci, zejména ti s ročním příjmem od milionu korun výše by si pohoršili. Lze předpokládat, že nějaký jiný návrh, koncipovaný v podobném duchu, už příští rok projde.