Od začátku roku 2017 začne i u nás platit evropská směrnice přikazující velkým firmám vytvářet dokumenty, v nichž budou popisovat své charitativní neziskové projekty. Tyto dokumenty bude muset zveřejňovat každá firma s obratem nad 1,5 miliardy, nejméně pěti sty zaměstnanci a půlmiliardovým majetkem. Těch je u nás kolem čtyřiceti. Pokud dosud některá z těchto firem nepáchá dobro „dobrovolně“ v rámci společenské odpovědnosti, očekává se tímto od ní, že začne „povinně dobrovolně“. Jenomže má to háček. Ačkoliv nikdo neví, jak mají dokumenty přesně vypadat, je jasné, že budou sestavovány podle jakýchsi mezinárodních standardů, dost možná za přispění auditora. Levná legrace to pro firmy rozhodně nebude. A z dobře míněných případných dobrých skutků se stanou vynucené, vykalkulované a předražené projekty.

Vůle pomoci se totiž vynutit nedá. Nevěříte? Tak vám tedy povím příběh o tom, jak se dnes pomáhá v České republice.

Bylo – nebylo, byli jednou jedni rodiče. Oba celý svůj život společně studovali ekonomii, společně pracovali nějaký čas v bance a oba pak také společně z banky odešli, aby si založili svou vlastní společnost a různým podnikům a lidem radili, jak to udělat, aby nepřišli o své peníze, anebo aby je dokonce ještě rozmnožili. A protože se celý život zabývali ekonomií a financemi, viděli, jak často i dospěláci nerozumí tomu, co se kolem nich děje. A když všem těm akciím, dluhopisům, úrokovým sazbám, devizovým kurzům a tak dál a dál nerozumí sami dospěláci, jak tomu potom mají rozumět děti, kterým to všechno nemá kdo vysvětlit? Jenomže když už malým dětem nevysvětlíme, že si musí dávat na peníze pozor, protože dnešní svět už je takový, že v záloze vždy čeká nějaký ničema na ty důvěřivce, kteří se nechají oškubat, vyrostou z nich noví neznalí dospělí, kteří dalším dětem zase neporadí.

Je to jen pár dnů, co vyšla zpráva, že 490 tisíc Čechů je zadluženo do té míry, že své půjčky patrně již nikdy nesplatí a čelí v průměru více než třem exekucím! Z nich 190 tisíc lidí má dokonce na krku víc než deset exekucí. Oběma rodičům se to zdála být absolutně šílená čísla, z nichž jde děs.