Nemusíte se bát, není to tak špatné. Ve skutečnosti je to ještě horší. I přesto, či právě proto vítám každou možnost změny. Jedna taková proběhla v Praze, konkrétně pak na Praze 4, nebyl to sice celý den, ale jen čtyři hodiny, nebyla to celá městská část, ale jen jedna ulice, tedy lépe řečeno jeden její úsek a i přes téměř nulovou reklamu, přilákal den s názvem SLUŠNĚ BEZ AUT více než stovku diváků.

Jak to všechno vím?

Byl jsem pozván.

Kým?

Přímo představiteli zastupitelstva, které se rozhodlo, vyzkoušet, jestli by to fungovalo.

Proč já?

Důvodem je skutečnost, že jsem se v naší republice stal, dle slov uživatelů, asi nejbohatším zdrojem informací na téma osobní mobility a užívání osobních gyroskopických transportérů. To vše se skrývá pod názvem E-MOTION a že se bylo na co koukat a o čem mluvit dokládá nejen první fotografie, ale i videa vložená v článku samotném.

Myslím, že jednou ze zajímavostí může být informace o tom, že Zákaz vjezdu, Zákaz odbočení, či dokonce oficiální Policejní páska ohraničující prostor, nejsou pro některé řidiče problém. Před finálním vystoupením se naopak ukázalo, že čím více dětí na silnici, tím větší chuť mají řidiči, tedy jeden konkrétní, davem projet.

Důvod.

On tam musí dojet!

Ale nechme stranou chyby a pojďme se podívat, jak lidé všech věkových kategorií, k E-MOTION přistupovali a rozdělme to například dle věku.

DĚTI mezi čtvrtým a patnáctým rokem věku si více než elektrické jednokolky užívaly stroj, jenž ke gyroskopu přidává dvě 16“ kola, šedesáti kilometrový dojezd a řízení koleny. Jak mnozí z jezdců sami sdělili, oproti Hoverboardu a Kolonožce, kterou dostali k loňským vánocům, je tohle FAKT HUSTÝ A MŮŽU TO VZÍT DO TERÉNU I DO KOPCE.

Mnohé totiž byly zklamány odlišností reklamní virtuální reality, od té skutečné. Hoverboardy prodávané v tuzemsku a nejenom zde, se totiž ani ve verzi offroad na cestu mimo pevný povrch nehodí a zaseknou se v první trávě, štěrku, či v prvním malém stoupání a do školy, do školy s nimi nedokázal jet ani jeden z vlastníků.

MLADÍ DOSPĚLÍ a dospělí, ti viděli cestu jinde a většina z nich jako první chtěla otestovat některou z jednokolek, které E-MOTION na místě reprezentovaly. Bylo opět fascinující, jak rychle se dokázali jezdci, z nichž mnozí pro příjezd dali přednost kolu, či koloběžce, adaptovat na ztrátu jednoho kola.

CITY SKIING většinu tak nadchl, že nejen projevili zájem o další jízdy a výuku, ale i případnou návštěvu školy stability, které se za necelý měsíc bude otvírat v Plzni. Když navíc zjistili, i po krátké jízdě, jak intenzivně jim pracovali svaly, o kterých dosud ani nevěděli, žádali info o dostupnosti a cenách.

SENIOŘI – tato skupina je mou nejoblíbenější a to nejen proto, že k hranici seniority mám podstatně blíž, než školním škamnám. Hlavním důvodem je skutečná fyzická radost a emoce, které senioři projevují a s tím i fakt, že mým cílem je nabídnout právě jim, možnost být podobně mobilní, jako byli dříve a to ne pasivně, sedíce v houpacím křesle, či na seniormobilu, ale vzpřímeně a hrdě, tak jako zamlada.

Senioři se rozdělili na dvě skupiny, ta první preferovala stroj shodný jako děti, jen se řídítky protaženými do výše rukou (přeci jen je znát, že za celý život dostávají kolena hodně zabrat). Tento stroj ocenili nejen ti, kdož mají již přeci jen trochu problém se stabilitou, ale i ti, kdo se museli při chůzi podepírat hůlkou, či dokonce využívat berlí.

Ti „odvážnější“ pak očarovala jednokolka, protože jak sami říkají, cítí se jak na lyžích, jen se nemusí trmácet v zimě do hor, kde i přes vývoj klimatu, ještě leží sněhová přikrývka. Právě oni jsou nejemotivnějšími z jezdců.

Na závěr bych však rád zmínil ještě jednu osobu, která mi dokázala, že E-MOTION má smysl. Byl to psychicky postižený chlapec jménem František, který přišel na akci s tatínkem a bratrem. V jeho fyzicky silném těle sídlil nejen zvučný hlas, ale i nevyčerpatelná energie a radost, a když jsme mu s tatínkem pomohli na dvounožku s kolenním řízením, nejen, že dokázal jet bez opory, on dokázal stroj sám řídit, zatáčet a dokonce i couvat.

A pro mne bylo jeho objetí tím nejcennějším, co jsem si ze dne bez aut z Prahy 4 odvezl.

P.S. nevíte-li kde a jak strávit krásné podzimní dny, pak doporučuji vyzkoušet nejen krásnou stezku podél Vltavy, ale i hřiště a prostory na adrese VLTAVANŮ 229, kde Vás vítají jako lidi, ne jako nadité šrajtofle a podle toho se také chovají.