9. listopadu slavilo Německo 25. výročí od pádu Berlínské zdi. Oslav se mimo jiných významných osobností zúčastnil i bývalý sovětský prezident Michail Gorbačov. Ve svém projevu Gorbačov vyslovil kritiku na adresu Západu, který nedodržel ústní slib o nerozšiřování NATO směrem na východ. Občané naší republiky nemají ani ponětí o rozehrané šachové hře mezi Západem a Východem, neboť se k českému čtenáři dostávají zcela zkreslené, nebo neúplné informace. Z dnešního tisku se tak stala jakási zaplacená hlásná trouba „demokratického“ režimu, který odráží především potřeby jejich zadavatelů. Tak jako byl například tehdejší deník Rudé právo ústředním orgánem Komunistické strany Československa, stala se mediální skupina Mafra, vlastněná miliardářem Andrejem Babišem, údernou silou jeho politického hnutí ANO. Dalším oligarchou, který ovládá vydavatelství Economia je Zdeněk Bakal, jehož noviny píší na objednávku proti jeho politickým odpůrcům.

Pojďme se ale v krátkosti přesunout do roku 1962 a udělat hlavní analýzu příčin krize na Kubě. Karibská krize byla nejzávažnější mezinárodní politickou krizí v dějinách lidstva, kdy hrozilo reálné použití atomových braní. V té době se stala řada událostí, které zahnaly Kubu do sféry Sovětského svazu. Sověti měli zpravodajské informace a předvídali, že Spojené státy získaly převahu v mezikontinentálních raketách. Spojené státy měly rozmístěné své balistické rakety v Turecku, Itálii, Velké Británii a Německé spolkové republice. Myslím si, že toto byla hlavní důvod k tomu, že Nikita Chruščov nabyl přesvědčení, že pouze nukleární rakety na Kubě mohou posloužit k odstrašení nepřítele a zajistit rovnováhu v počtu raket. Strategická rovnice znamená, že nukleární rakety středního doletu umístěné na Kubě se okamžitě stávají ICBM (balistické rakety dlouhého doletu).

Zajímavý je přepis rozhovoru Chruščova s tehdejším ministrem obrany Malinovským, ve kterém se jej ptal, co si myslí o raketách. Malinovský mu vysvětlil toto: „Americké rakety v Turecku mohou zasáhnout životně důležitá centra v naši zemi do deseti minut, zatímco Sovětské rakety potřebují dvacet pět minut k dosažení pevniny Spojených států.“ V současné době se můžeme pouze domnívat, zda Nikita Chruščov chtěl situaci vyhrotit do tak závažné krize. Jedno je ale jisté, jeho hlavním cílem bylo vyrovnat náskok Američanů v počtu jaderných hlavic a vytvořit si tak prostor pro možný politický dialog, který měl zajistit geopolitickou rovnováhu Sovětského svazu a Spojených států.