Pozornost, kterou Protiproud věnoval v minulých dnech KDU-ČSL, je z její strany opětována v míře opravdu nečekané. Podle spolehlivých informací z lidoveckého prostředí, pak článek, v němž jsem se zamýšlel nad příčinami pasivity této strany při hájení křesťanských hodnot ve společnosti a podivnou rolí, jíž v této straně hraje současný ministr kultury Daniel Herman, značně rozčeřil stranické vody. Jak to tak v životě bývá, našel si své příznivce i odpůrce. Údajně sehrál svoji roli – aniž bych cokoli takového zamýšlel – při sobotní volbě vedení pražských a středočeských lidovců. Jejich výsledkem je suverénní vítězství Hermanem čerstvě odvolaného náměstka Miroslava Rovenského. A ani v Praze nedosáhli Herman a jeho spojenci tak vysoko, jak původně zamýšleli.

Toto však není jediná reakce, jíž můj deset dní starý článek vyvolal. Obdržel jsem před pár dny dopis, jehož autorem – či vlastně autorkou, jak feminismus káže – je europoslankyně za stranu lidovou, křesťanskou a demokratickou, Michaela Šojdrová. Ne vždy mi čas a okolnosti dovolí, abych na každý dopis, který obdržím, odpověděl více, než několika krátkými větami. Tento si však rozsáhlejší odpověď určitě zaslouží. A protože jde o věci veřejné, a paní pisatelka je známá dlouhodobá politička, tak i má odpověď bude veřejná. I proto, že slouží jako dokonalá ilustrace mentality, jež umožnila, aby se svého času křesťansky orientovaná strana dostala do vleku těch šíbrů, jimž jsem se věnoval ve svém prvním článku.

Smutný příběh - o kom?

Vážený pane Semíne,                                                                    

na internetu jsem narazila na Váš článek ze dne 20. 4. 2015 Partaj se Sekyrou v zádech…

Píši Vám proto, že jsem se s Vámi několikrát setkala, považovala jsem Vás za křesťana. To, co jsem si dnes od Vás přečetla, mne šokovalo. Překvapilo mne, kde se ve Vás vzalo tolik zloby a nenávisti, že zveřejňujete takovéto pomluvy a polopravdy, ve kterých se snažíte očernit KDU-ČSL v očích především křesťanů. Vy přece víte, že pomluva, i když je nepravdivá, tak ulpí a ublíží.

K Vašemu článku se vyjádřím konkrétně k tématům spojeným se vzděláváním, neboť se jimi dlouhodobě odborně zabývám. Článek i v tomto ohledu obsahuje polopravdy a informace vytržené z kontextu. Ve volebním programu KDU-ČSL pro poslední sněmovní volby je napsáno, že chce „Prosadit právo rodičů na umístění dítěte do mateřské školy od 3 let a povinnost přípravy dítěte na základní vzdělávání od 5 let s možností výběru: mateřská škola nebo domácí vzdělávání;“. Na základě tohoto programu byli naši poslanci zvoleni. Pokud tedy plní své sliby, není na tom nic nekřesťanského. Pokud chceme, aby i romské děti byly lépe připravovány na základní vzdělávání, pak je to v duchu křesťanské solidarity a snahy o zajištění důstojného života pro všechny. Cožpak to nejsou lidi? Jak jinak jim chcete pomoci, pokud jejich rodiče nemají zájem o jejich vzdělávání?

Domácí vzdělávání pro děti od 5 let bude samozřejmě možné i po přijetí novely školského zákona a Vy to dobře víte, stejně jako víte, že to jsou lidovci, kteří nepřipustí, aby tato možnost nebyla. Jistě také víte, že KDU-ČSL podpořila zavedení domácího vzdělávání na prvním stupni ZŠ, že jsme se zasadili o změny v tzv. sexuální výchově, a to ve spolupráci s Výborem na ochranu rodičovských práv, včetně odstranění nepřijatelné příručky z webu MŠMT. Bohužel nedokážeme sami čelit konzumnímu pojetí sexuální výchovy. Bylo by lépe v tomto spíše spolupracovat, než si vymýšlet záminky k očerňování politické strany, která jako jediná prosazuje etickou výchovu ve školách, ne sexuální, ale rodinnou výchovu, právo rodičů na možnost domácího vzdělávání, podporu církevních škol a řadu dalších opatření důležitých pro rodiny s dětmi.

Pokud jsou ve Vašem článku, plném Vašich osobních dojmů, všechny uváděné informace stejně přesné, jako ty o tématu vzdělávání, pak celý článek je jeden smutný příběh o Vás, ne o KDU-ČSL.

Prosím, abyste nepokračoval v šíření pomluv.

Děkuji, Michaela Šojdrová.

Věnujme se podstatě

Vážená paní poslankyně,

v prvé řadě Vám chci poděkovat za pozornost, kterou jste věnovala mému článku. Nevylučuji, že některé slovní obraty mohly v určitých lidech vyvolat zdání, že mi jde o to někoho či něco očernit. Věřte mi nebo ne, jsem toho dalek. Skoro bych řekl, že mé výroky nejsou o nic ostřejší, než jsou slova, jimiž hodnotíte moje motivy a skutky. Nebuďme tedy přecitlivělí a věnujme se raději tomu, co je v našem sporu podstatné – pravdě o KDU-ČSL.

Soustředíte své výtky do oblasti školství, jemuž se, jak píšete, dlouhodobě věnujete. Začněme tedy zde. Možná jste v rozrušení přehlédla, že nikterak nepopírám, že to je právě vaše strana, jež je zodpovědná za onen šílený návrh na zavedení povinného předškolního vzdělávání („Byli to oni, kdo podstrčili ministru školství, socialistovi Chládkovi, myšlenku na oživení totalitního dědictví - povinnou předškolní výchovu ve školkách“). Rovněž mne zaujala Vaše myšlenka, že na dodržování volebního programu nemůže být z principu nic nekřesťanského. Z logiky Vašeho přístupu plyne, že kdybyste měli v programu upalování vdov, a po úspěšných volbách jste tento program realizovali, tak na tom nebude nic nekřesťanského. Doufám, že se i ve straně lidové ještě najdou lidé, kteří nepoužívají váš volební program jako hlavní kritérium "křesťanskosti".

Povinné školky

Zůstaňme však ještě u povinné školky. Znám váš volební program (na rozdíl od mnoha vašich voličů) a v něm o potřebě předškolního vzdělávání romských dětí není ani slovo. Nemusíte mi samozřejmě vysvětlovat, proč tomu tak je, píši o tom ostatně ve svém článku sám. Kdybyste i vy nepodléhali politické korektnosti, tak byste vámi deklarovaný zájem o osud dětí z cikánských rodin prosazovali jinými prostředky. Ale protože se bojíte nařčení z rasismu, tak si nás, bílou většinu, berete jako rukojmí.

Kladete mi ve vztahu k romským dětem dvě - patrně jen řečnické - otázky: „Cožpak to nejsou lidi? Jak jinak jim chcete pomoci, pokud jejich rodiče nemají zájem o jejich vzdělávání?“ Z čeho plyne, že k tomu, abych považoval romské dítě za člověka, musím souhlasit s tím, že má jít v pěti letech do školky? A když to nebude fungovat, jakože nebude, snížíte věkovou hranici ústavní výchovy na čtyři roky? Tři? Dva? Co takhle povinné jesle? Samozřejmě – "antidiskriminačně" - pro všechny…

Vím, že pro naše předškolní děti chcete zavést povinné domácí vzdělávání. A právě proto si kladu otázku, zda víte, co po nás ve skutečnosti požadujete? Jste obeznámena s tím, jak domácí výuka probíhá? Že jsou na ni kladeny určité formální požadavky? Že je spojena s přezkušováním? To chcete přezkušovat pětileté děti? A z čeho, prosím pěkně? Ze znalosti volebního programu KDU-ČSL?

Pokud jde o uzákonění domácího vzdělávání na prvním stupni, pak si dobře vzpomínám, jak nesnadné bylo vás o vhodnosti domácí školy přesvědčit. Jsem rád, že se to – snad – přeci jenom podařilo. To však nijak neospravedlňuje vaše obojetné tanečky kolem stupně druhého (připomínám, že jste nám slíbili podporu, jíž jsme se nakonec nedočkali).

Nyní mi dovolte pár slov k sexuální výchově na školách. Pominu-li fakt, že to byla právě vaše strana, která již krátce po převratu prostřednictvím sexuologa Antonína Brzka prosazovala plošné zavedení sexuální výchovy, tak si Vám dovolím oponovat i v dalších bodech vaší apologie. Tvrdíte, že KDU-ČSL ve spolupráci s Výborem na obranu rodičovských práv (VORP) prosadila stažení úchylné „Petrnouškovy“ příručky z webu MŠMT. Nemohu samozřejmě vyloučit, že jste nějakým zákulisním a veřejnosti utajeným způsobem také k tomu přispěli, ale skutečné zásluhy o to, co si nyní přisvojujete, má někdo zcela jiný.

Sexuální výchovu zastavil Dobeš

Souhlasím s Vámi, že je to na prvním místě VORP. Vím o tom své, neb jsem byl v té době jeho aktivním členem. Je to však též tehdejší ministr školství Josef Dobeš a spolu s ním i Akce D.O.S.T., která za stažení příručky a za zamezení povinné sexuální indoktrinace našich dětí před jeho ministerstvem s podporou mnoha dalších občanských sdružení a politiků demonstrovala. Možná si ještě vzpomenete, že jsem Vás na tuto akci osobně zval, abyste zde jménem KDU-ČSL promluvila. Nejprve jste s tím souhlasila, ale poté, co vám kdosi „vysvětlil“, že Akce D.O.S.T. je spolkem „extrémistů“, tak jste účast odřekla.

Čtu-li tedy dnes vaše slova „Bylo by lépe v tomto spíše spolupracovat, než si vymýšlet záminky k očerňování politické strany, která jako jediná prosazuje etickou výchovu ve školách, ne sexuální, ale rodinnou výchovu, právo rodičů na možnost domácího vzdělávání, podporu církevních škol a řadu dalších opatření důležitých pro rodiny s dětmi“, nevím, zda se mám smát, či brečet.

Je možné, že to, co výše uvádíte, byste opravdu rádi prosadili. Zatím jste však pro to mnoho neudělali. Když se sestavovala současná vláda, požadovali jste jako podmínku vstupu do koalice všelijaké resorty. Ministerstvo školství mezi nimi, alespoň ve finále, nebylo. Dnes zase jen přihlížíte tomu, jak socialisté s hodnotovými liberály przní naše děti. K čemu jsou nám dobrá vaše slova o tom, co vám všechno leží na srdci, když skutek utek?

KDU-ČSL v kulturní válce

Držíte u moci ministra školství, který chce do škol zavádět nejen sexuální výchovu, ale i povinné tablety pro prvňáky a šmírovací čipy. Reprezentujete vládu, jejíž ministr financí čile obchoduje s klinikami na výrobu dětí ze zkumavek. To jsou vaši skuteční spojenci, nikoli my, „extrémisté.“

Přál bych si, aby se KDU-ČSL v současné kulturní válce dokázala postavit na tu správnou stranu barikády. To by se však nejprve musela přestat lísat k protikřesťanskému Eurosojuzu, což si lze zatím jen velmi obtížně představit.

Na tomto zcela věcném konstatování není nic, co by se jen zdáli mohlo podobat zlobě a nenávisti, z nichž mne obviňujete. A už vůbec nemůže jít o pomluvu, která, nota bene, není nikdy pravdivá. Nejspíš jste si ji spletla s nactiutrháním. Kdyby to bylo jediné popletení, které jsem ve Vašem dopisu našel, mávl bych nad tím rukou. Pokud jste můj přípis dočetla až sem, tak mi jistě dáte za pravdu, že jsem tak učinit nemohl.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.