Takhle tedy klasická okurková sezóna nevypadá: Pracovníkům Americké agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID) v Kyrgyzstánu byla odebrána diplomatická imunita. Čína přijala zákon, jímž výrazně zpřísňuje dohled nad aktivitami zahraničních nevládních organizací na svém území. Indie oznámila, že Fordovu nadaci umístila na seznam organizací ohrožujících bezpečnost státu. A do čtvrtice všeho dobrého – Rusko ústy Generální prokuratury oznámilo, že Národní nadaci na podporu demokracie (NED) považuje za „nežádoucí organizaci“, což v praxi znamená, že její další činnost na území Ruska nebude tolerována. To vše v rozmezí několika minulých týdnů.

Na podporu demokratického vazalství

Člověk věci neznalý si jistě klade otázku – co mají vlády těchto států proti finančním darům a jiným formám pomoci, jejichž oficiálním cílem je odstranění chudoby, rozvoj demokratických institucí či podpora lidských práv? Člověk věci znalý odpověď na tuto otázku zná. Skutečným cílem těchto a jim podobných „dobročinných“ programů amerických nevládních organizací totiž není ve skutečnosti nic jiného, než zajistit, aby v zemích, v nichž působí, vládli lidé, jejichž politika bude v souladu s americkými zájmy. Jejich úkolem je znemožnit na USA nezávislé směřování země, v níž daná „nevládka“ působí. Třeba i za cenu vyvolání občanské války, převratu (Ukrajina) či manipulace s volebními výsledky (Nikaragua).

Tak, jako obyvatelé Troji před tisíci lety, se nejen Rusové, ale i příslušníci mnoha dalších národů učí poznání, že některé „danajské dary“ je lépe odmítnout

Není proto divu, že vlády států, jež nemají s US režimem zrovna nejpřátelštější vztahy (ani ve vztazích mezi USA a jejich tzv. spojenci nejde o rovnocenné přátelství, nýbrž o vazalství), se snaží před podvratnou činností výsadků amerických globalistických zájmů bránit. Pokud něco víme o působení těchto organizací v minulosti, nemůžeme proti jejich obezřetnému jednání říct ani popel.

Podání pomocné ruky?

Podívejme se nyní těm nejvýznamnějším „dobročinným“ spolkům na zoubky. USAID byla založena roku 1961 výkonným rozhodnutím prezidenta Kennedyho za účelem „realizace programů rozvojové pomoci v oblastech schválených Kongresem“. Jako údajně nezávislá federální agentura získává souhrnné zahraničně-politické směrnice od amerického Ministerstva zahraničních věcí a usiluje o „podání pomocné ruky lidem v zámoří, bojujícím za lepší život, zotavení se z katastrof, či těm, kteří se snaží žít ve svobodné a demokratické zemi.“

Ve skutečnosti kromě několika programů, jež se zdají podporovat i projekty na první pohled rozumné, financuje USAID opoziční aktivity v zemích, jejichž vlády se odmítají podřídit americké kontrole. Jde především o země Latinské Ameriky, jež se brání odevzdat své nerostné bohatství a kontrolu nad nelegálním obchodem s drogami (v USA se tomu říká „válka proti drogám“) do rukou nadnárodních korporací, tvořících v USA jednu z důležitých odnoží stínové vlády. Antikomunisté mají tyto aktivity USAID sklon přehlížet, či s nimi dokonce souhlasit, neboť jsou většinou zaměřeny na podvracení režimů, stále v mnohém věrných v mentalitě a praxi „socialistického tábora“.

Existují hodnověrná svědectví o tom, že USAID byl zapleten do výcviku protivládních teroristů či financování černého mezinárodního trhu s opiem. Na první pohled úsměvná je snaha USAID infiltrovat kubánskou hip hopovou scénu a použít jí jako jednu ze základen proticastrovského hnutí.

CIA jménem NED

Národní nadace na podporu demokracie (NED) je mladšího data. Od svého vzniku v roce 1983 byla zamýšlena jako nástroj rozpínavé neokonzervativní politiky, vycházející z přesvědčení, že Spojené státy musí být jediným hegemonem a strážcem globálního pořádku. Je snad jedinou takto politicky exponovanou organizací, jež za dobu 32 let, během níž existuje, má ve svém čele stále stejnou osobu – Carla Gershmana.

Ve stanovisku Lavrovova ministerstva zahraničí se výslovně uvádí Gershmanův výrok, že NED má vytvářet fasádu, za níž se skrývá financování politické opozice v zemích, jež neskáčou, jak Washington píská. V článku ve Washington Post v roce 1991 iniciátor vzniku NED Allen Weinstein otevřeně přiznal, že „mnohé z toho, co před 25 lety prováděla CIA, děláme dnes my“. Personální propojení NED a bývalých (?) zaměstnanců CIA se nikdo ani vyvracet nesnaží. Stačí nahlédnout do životopisů lidí, jako jsou Otto Reich, John Negroponte, Henry Cisneros či Elliot Abrams.

Není snad jediná barevná revoluce, jež by nebyla spolufinancována z prostředků NED. Včetně té prozatím neúspěšné arménské, přezdívané „Elektrický Jerevan“. Měla také prsty v loňských hongkongských deštníkových nepokojích, peníze posílá i ujgurským separatistům v Číně, na jejichž území se nachází křižovatka všech významných ropovodů a plynovodů, vedoucích z Ruska a Kazachstánu.

V Rusku, kde už si NED nejspíš balí kufry, utrácí ročně milióny dolarů. Asi nepřekvapí, že velká část těchto prostředků jde na „boj s korupcí“. Ostatně známe to i z našich luhů a hájů – Petr Nečas, jenž svého času šlápl americkému Westinghousu na kuří oko – by mohl vyprávět.

Dvě strany téže mince

NED má dvě větve – republikánskou (NRI) a demokratickou (NDI). Tu první vede notoricky známý hrdlořez a spolupachatel loňského Majdanu John McCain, tu druhou pak o nic méně krví nevinných lidí potřísněná Madeline Albrightová. Na příkladu NED si můžeme uvědomit jednu věc – establishment obou amerických politických stran tvoří ve skutečnosti stranu jedinou. Opravdu si někdo rozumný může ještě myslet, že záleží na tom, zda se příštím americkým prezidentem stane paní Clintonová, nebo Jeb Bush?

Na otázku, jaké „dobro“ tyto americké neziskovky svým hostitelským zemím nabízejí, není tedy těžké odpovědět. Na místě je spíše jiná otázka – proč při vědomí všech těchto souvislostí nezasáhly subverzí postižené státy podstatně dřív?

Trojský kůň - znak zkázy

Je mimo jakoukoli pochybnost, že síly, jež za NED a podobnými organizacemi stojí, prahnou po Putinově skalpu a změně režimu v Rusku. Za takových okolností je tedy vykázání nepřátelsky zaměřených cizích subjektů ze země naprostou samozřejmostí.

Není to vlastně nic nového: Tak, jako obyvatelé Troji před tisíci lety, se nejen Rusové, ale i příslušníci mnoha dalších národů učí poznání, že některé „danajské dary“ je lépe odmítnout - nebo je alespoň neotevírat.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele