Byla to jen otázka času, než k něčemu podobnému dojde. Pouhé dva měsíce poté, co americký Nejvyšší soud „uzákonil“ manželství osob stejného pohlaví, došlo k odsouzení a uvěznění první osoby, jež se tímto novým „zákonem“ odmítá při výkonu svého povolání řídit. Dříve, než se s daným příběhem blíže seznámíme, vysvětleme si nejprve použití uvozovek u slov „uzákonit“ a „zákon“. Jsou pro to minimálně dva důvody.

Převrat v režii soudců

Předně - tuto normu nepřijali zákonodárci, ale soudci. Učinili tak navzdory tomu, že obyvatelé řady amerických států v referendech schválili ústavní dodatky, v nichž se výslovně praví, že manželství je možné uzavřít pouze mezi mužem a ženou. Aktivističtí soudci tak mocensky převálcovali nejen poslance, ale i „vůli lidu“. Dříve se tomu říkalo převrat.

Není zákon jako zákon

Hloubku úpadku společností, v níž je právo na sňatek s osobou stejného pohlaví „zákonem“, lze změřit i srovnáním s minulostí: V dosavadních lidských dějinách nenalezneme dobu či kulturu, v níž by něco tak protipřirozeného získalo kmenové či státní „požehnání“. Není divu. Naši předci, užívající zdravý rozum, věděli, že když homosexuální chování není ze samé své podstaty zaměřeno k předávání života, pak se ani soužití dvou osob stejného pohlaví nemůže stát manželstvím.

A právě zde je druhý – a podstatnější – důvod pro použití oněch uvozovek. Osvícenstvím odkojený pozitivista, stejně jako hodnotově vyprahlý postmoderní intelektuál, se zuby nehty brání poznání, že nad normami, jež si sobě ukládá lidská společnost, je ještě zákon vyšší – přirozený, potažmo věčný. A že lidská pravidla mají povahu zákonů jen tehdy, pokud tomuto vyššímu zákonu neodporují.

Nechtěla být sňatkovou podvodnicí

Dnes však o tom, co je právo či zákon, rozhoduje výlučně politická moc. Ta moc, jež dnes vězní americkou úřednici za to, že odmítla vydávat homosexuálním „manželům“ potvrzení o uzavření manželství. Za to, že odmítla být svého druhu sňatkovou podvodnicí.