Fiskální i monetární nástroje selhaly. Zbytkový pseudorůst vykazují pouze rozvojové ekonomiky průmyslové a odvozené, ale i to jen dočasně. Následná masivní robotizace vylučuje růst budoucí zaměstnanosti v sektorech jako zemědělství, průmysl a dnes i ve službách.

V ČR ekonomiku komentují pouze politici, mediální komentátoři a bankovní i burzovní analytici. To nestačí. České ekonomice nepomohou ekonomické roztleskávačky s pohledem do zpětného zrcátka, ale pouze racionální a dlouhodobý rozbor ze strany bona fide odborníků.

Svět přece neprochází normální cyklickou recesí nebo krizí, ale dlouhodobou transformací a výraznou metamorfózou. Teorie o chování pracovní síly je třeba radikálně přehodnotit. Nemá ale smysl se o tom dále rozepisovat, je to už i na Wikipédii (viz např. http://en.wikipedia.org/wiki/Transformation_in_Economics).
Účel tohoto blogu je jiný: upozornit na úpadek, tápání, podlézání a výraznou neinformovanost a neschopnost současné politické sféry.

Dalo se očekávat, že nová vláda (tzv. Koaliční) konečně vypracuje dlouhodobou strategii rozvoje ekonomiky, vzdělávání a společnosti, obzvláště regionální, za radikálně se měnících podmínek dnešního světa. Ve světě i v EU upadá průmyslová výroba, Japonsko a Itálie vstoupily do recese, atp. Doba trvání stagnace již dosahuje úrovní z Velké Deprese 30. let. Všude jsou velké obavy z pokračující ztráty růstu, úpadku zaměstnanosti, poklesu mezd a narůstajícího zadlužení. Jen ČR je mediálně a barvitě vykreslovaná jako ostrůvek normality, růstu, klesající nezaměstnanosti, tj. typicky české pohody, jako by bylo opět před volbami. To vše podtrhují válečné akce a pouliční demonstrace ve velké části světa, ne jen v Africe a na Blízkém východě, ale i na Ukrajině a okolí. Jen v ČR žijeme v podivné normalizaci typicky amerického SNAFU.

Čeští voliči chtěli řízení státu jako Agrofert – mají to mít. Jen jaksi pozapomněli, že se jejich stát musí nejdříve Agrofertem stát. Mají to mít.
Tzv. vnitrostranická demokracie je podivná: buďto volte „v zákrytu“ nebo padne vláda. Poslanci nevědí, o čem hlasují, a ti inteligentnější ve sněmovně dřímají, anebo se drží za hlavy. Vedení koalice řádí, že nejsou výsledky hlasování tak jak předepsali a nařizují opakování hlasování, dokud nebudou tak, jak mají být. Ministr financí tvrdí, že nevěděl, o čem se vlastně hlasovalo.