Tato situace trefně vystihuje údobí započaté po převratu v roce 1989. Rychle se začaly vytvářet viditelné sociální rozdíly. Po několika desetiletích se do české kotliny vrátila nezaměstnanost a spolu s ní i nouze a chudoba řady lidí, ztížený přístup ke kultuře a veřejným službám nebo také bezdomovectví. Mnoho lidí svádí každodenní boj o udržení zaměstnání a tedy schopnosti uživit svoji rodinu.

Na druhé straně se vytvořila novodobá elita lidí bohatých a velmi bohatých. I u nás máme tisíce dolarových milionářů. Běžný smrtelník se většinou nedozví, kterak tyto osoby ke svému mimořádnému majetku přišly. Takže se často musíme spokojit jen s oním známým výrokem, že na počátku každého velkého majetku obyčejně byl nějaký zločin. Slyšeli jsme už i vysvětlení, že u nás při přechodu na tržní hospodářství prostě musela vzniknout uměle vrstva velmi bohatých lidí, aby se tak rozeběhla podnikatelská aktivita. Horliví příznivci volného trhu bez přívlastků a kapitalismu nám nepochybně vždy rádi vysvětlí, že v demokratické společnosti a tržním hospodářstvím je přirozené a žádoucí, aby se společnost dělila na úspěšné, méně úspěšné a neúspěšné a na vítěze a poražené v ekonomické soutěži a schopnosti nejen uživit sebe a zajistit své blízké, ale také zbohatnout.

Moudrá slova je dobré vždy vyslyšet

Každé podnikání je prý hlavně o odvaze, schopnosti riskovat, nebát se převálcovat konkurenci a jít i přes mrtvoly, využít všech dostupných styků, známostí a protekcí. Ale také schopnosti tzv. daňové a mzdové optimalizace. Tedy schopnosti najít pro své podnikání co nejspolehlivější, ale často i co nejlevnější pracovní sílu. Ano, jsou i u nás podnikatelé, kteří tvrdí, že jejich zaměstnanci by měli býti vděční i za minimální mzdu, každé ráno se klanět a děkovat svému chlebodárci, že je tak skvěle živí a ještě dělat množství přesčasových hodin bez nároku na jakoukoliv mzdu za tuto práci. Naši liberálové nám také vždy ochotně vysvětlí, že chudoba a nouze je do značné míry pojem velmi relativní a často jde u člověka spíše o stav ducha a mysli než o skutečně hmotnou chudobu. Mohou toto moudro nepochybně úspěšně vysvětlovat důchodcům s jejich osmi či devítitisícovou penzí. Nebo také nezaměstnaným, matkám samoživitelkám nebo invalidním důchodcům, kteří často nemají žádnou reálnou šanci si k nízkému důchodu aspoň něco přivydělat. Nebo také všem, kteří pracují za takový příjem, který sotva stačí pokrýt základní životní potřeby. Dobře se to radí těm, kteří v podobné situaci nikdy nebyli a neumí a ani nechtějí se do ní ani vcítit. Příklady z minulosti, kdy pár poslanců si jen tak z dlouhé chvíle a pro mediální zviditelnění zkusilo, jak dlouho vyžijí z minimální mzdy, se rovnaly spíše drzé provokaci než čemukoliv jinému. Většina z nich to stejně nevydržela déle než jeden týden…