I přesto, že oficiální téma tiskové konference byla „Diplomatická ofenziva prezidenta republiky“, tak pan Ovčáček byl svolný k popovídání si i o jeho práci na Pražském hradě. Jiří Ovčáček je ve své funkci tiskového mluvčího od prosince roku 2013, kdy nahradil tehdejší mluvčí prezidenta Hanu Buriánovou, nejvíce se však proslavil kauzou „Hitler je gentleman“, jehož cílem bylo morální zpochybnění významného československého novináře Ferdinanda Peroutky. Jako oficiální mluvčí je však i permanentně kritizován za své často kontroverzní příspěvky na sociálních sítích, kde má na starosti dokonce několik profilů.

Pan Ovčáček působí dojmem, že svoji práci velmi miluje, ale také respektuje její důležitost a vážnost. Na konferenci vysvětloval, že na Pražském hradě mají dva druhy rozhovoru s novináři a těmi jsou tiskový briefing a tisková konference, rozdíl mezi nimi je ten, že zatímco na tiskové konferenci pokládají po oficiálním prohlášení novináři otázky, tak po vyjádření na briefingu ne. Proto, je také tisková konference jako taková náročnější na přípravu, je třeba předvídat nejen samotné otázky, ale i jací novináři se o danou tiskovou konferenci budou zajímat, dokonce i odpovědi musí být takové, aby novináře patřičně zaujali a uspokojili. Svoji práci před novináři přirovnal k určitému „dramatickému vystoupení“. Důležitou zbraní v jeho práci je jeho úzká spolupráce na přípravě tiskové konference s prezidentem. Pokud se chystá prezident vystoupit na tiskové konferenci, tak připravuje svoji řeč s tiskovým mluvčím a stejně tak i tiskový mluvčí se připravuje na svoje vystoupení s prezidentem. Na otázku jaká aféra za dobu jeho působení mu přišla nejhorší. Překvapivě odpověděl, že to nebyly ani hovory z Lan, ani podivné chování prezidenta u korunovačních klenot, dokonce ani nedávné spolupráce s Čínou, ale jsou to iracionální „pseudo-aféry“ českých novinářů, kteří například z návštěvy prezidenta na nějaké Vysoké škole vytrhnou část věty z kontextu a použijí ve své honbě za senzací.

Velmi zajímavá byla otázka pohledu prezidenta na Evropskou unii. Pan Ovčáček potvrdil, že prezident je pro-unijní, ale nelíbí se mu, jak prezidenta často novináři nazývají eurofederalistou. Prezident je toho názoru, že Evropská unie bude v příštích letech čelit výzvě celistvosti. Je podle něj důležité, aby se unie nerozpadla, protože jinak hrozí, že to politiku Evropy vrátí zpátky do minulého století, zároveň se také nedá říct, že je spokojen s tím, jaká je unie dnes. Věří, že spousta zbytečných věcí, které mají například vest k harmonizaci zákonů a standardů v Evropě by se vůbec řešit nemusely, pak z toho vzniká pouze velký byrokratický kolos, který se zajímá pouze o maličkosti, v Bruselu by se měly řešit pouze ty závažné otázky, jako je zahraniční politika, obrana, hospodářství.

Pan Ovčáček je zkrátka komplexní a zajímavý člověk, vyjádřil se, že jeho prací je hlavně prosazovat stanoviska hradu, bránit stanoviska prezidenta a bránit samotného prezidenta. Což samozřejmě i přes svoji kontroverznost dělá se vší parádou.  Na druhou stranu stejně jak se říká „jaký otec takový syn,“ tak zde jednoznačně platí „jaký prezident, takový jeho tiskový mluvčí,“ takže kontroverznost je na místě.