Když se ráno toho dne probouzel, stála pro něj situace takto: Plánovaný viceprezident Mike Pence, kterého si Trump za svého zástupce sám vybral, se od něj za jeho obscénní poznámky o ženách, pronesené Trumpem před desíti lety při rozhovoru s Billem Bushem v autobusu, odvrátil, a stejně tak učinil i Trumpův volební štáb.

Média ucítila krev a tzv. nažhavila dráty: TRUMP JE ZE HRY! POHÁR BERE PENCE! REPUBLIKÍNSKÉ ELITY SE CHYSTAJÍ SVÉHO KANDIDÁTA SVRHNOUT!

Už uprostřed tohoto mumraje se Trump takto rozhodl: jestliže má být poražen, vyjde z té porážky jako Trump a ne jako ufňukaný kajícník, žádající o prominutí pokrytce, kteří budou protahovat obličeje nad tím, jak moc si ho oškliví.

První, co učinil, bylo, že pozval zástupce tisku na setkání s malým vzorkem sexuálních obětí Billa Clintona, které proběhlo několik hodin před televizní debatou. Účastnily se ho Kathleen Willeyová, Paula Jonesová a Juanita Broaddricková, které pronesly pár vět na podporu Trumpa i pár vět odsuzujících manžely Clintonovy: „Pan Trump možná řekl pár nehezkých slov, ale Bill Clinton mě znásilnil“, prohlásila Juanita Broaddricková. „ A Hillary Clintonová mi vyhrožovala“.

To byl úvod – a pak už, a na jiném místě - začala televizní prezidentská debata. A jak se moderátoři společně s Hillary pojili v úsílí soustředit debatu na Trumpovy deset let staré výroky, přenesl ji Trump na Billovy kriminální delikty vůči ženám – i to, jak o nich Bill lhal, a jak mu Hillary v těch lžích, a pak i z těch lží ven – pomáhala.

Nikdy nevyhlížela Hillary bezmocněji, než toho večera. Jakmile její pokryteckou hru Trump odrazil, bylo veta po proslulé debatérce z Hoftra Univerzity.

V boji o své bytí či nebytí byl Trump rozhodnut dokončit svou prezidentskou kampaň ve stejném duchu, ve kterém ji zahájil – to zn.  jako nepřítel otevřených hranic, globalizace a neoimperializmu. Když moderátoři Raddatzová a Cooper prokazovali svou zaujatou přízeň pro Hillary přečastým přerušováním Trumpových výroků, usměrnil je Trump touto poznámkou: „Ale to jsou tady tři na jednoho!“

A skutečně zde ta početní převaha byla. Jak např. mohli moderátoři debaty pominout onu přetřásanou poznámku Clintonové z jejího pár dní starého projevu k brazilským bankéřům, že „sní o společném trhu s otevřeným obchodem a s otevřenými hranicemi na celé západní polokouli“.

Je-li totiž její výrok přesně zaznamenán, pak vlastně neprohlásila jic jiného, než že sní o budoucnosti, v níž už Američané nebudou existovat jako suverénní a nezávislý národ.

Když přišel na přetřes syrský problém, řekla Hillary, že je pro „bezletovou zónu nad Sýrií“. Škoda, že se jí moderátoři nezeptali, zda to znamená, že by nařídila sestřelovat syrská a ruská letadla, která by se v této zóně objevila.

V každém případě to, co Hillary navrhuje, značí válku proti Sýrii – i proti Rusku – pokud toho bude zapotřebí. Třebaže Kongres dosud válku Sýrii nevyhlásil, a Sýrie USA dosud nenapadla.

Trump nezaváhal ani když byl postaven před nutnost popřít návrh Mika Pence, aby Washington pokračoval v politické linii Billa Clintona. Protože on, Trump, má za to, že Islamský stát (IS), je nepřítelem Ameriky. A jestliže na něj Sýrie a Rusko útočí, neměl by jim Washington v tom útočení bránit.

Když se neděle rodila, psala média o Trumpovi jako o mrtvém muži. A když se tutéž neděli ukládali lidé ke spánku, prožívala tato média stejný šok, jako Hillary a její manžel.

DONALD ŽIJE!

Patrick Buchanan byl hlavním poradcem tří amerických prezidentů a dvakrát jej republikánská strana nominovala za svého prezidentského kandidáta.

Z článku zveřejněného na serveru P.C. Robertse vybral a přeložil Lubomír Man