Bombardováni každodenními událostmi současného pochroumaného světa nemáme často prostor ani čas na chvíli poodstoupit a pohlédnout na dění kolem nás trochu klidnějšíma očima: Je opravdu všechno, co nám do hlavy tlačí především média, tak, jak se jeví? Není podstata naší každodennosti přece jen poněkud jiná, daleko záhadnější a přitom přirozenější, než nám ji představují tvůrci umělého obrazu reality.

Moderní věda, pokud je opravdu vědou, mnohde naráží právě na tyto hranice. Je sice odhodlaná potvrzovat materialistický popis našeho světa, ale často se dostává do úzkých. Jak vyložit různá zjištění, která odporují představě, že všechno má pouze hmotnou podstatu? Obvykle se pak ideologové vědy uchylují k jednoduché metodě: Tváří se, jako by to nebylo. A o čem se nevysílá či nepíše, to není. 

Genetika byla například dlouho vysmívanou popelkou současné vědy. Dnes patří mezi její stěžejní pilíře. Problém je v tom, že mezi jinými dalšími důkazy vyvrátila takzvanou evoluční teorii Charlese Darwina. Jenže o tom skoro nikdo neví a evoluční teorie se dál učí jako dokázaná pravda. Stejně se zachází s poznatky kvantové fyziky. Jak by ne, když zjišťuje, že částice, z nichž je složen náš viditelný svět, vystupují do naší reality z "nehmotného".

Není proto špatné na chvilku zvolnit a podívat se na svět kolem trochu jinýma očima. Mnohé z nás mohou při tom napadnout i hlubší souvislosti s obdobím, které právě prožíváme. Advent, v němž křesťané očekávají narození Spasitele, je i pro nevěřící většinu docela dobrým okamžikem k zamyšlení nad tím, zda je opravdu všechno takové, jak se jeví. Anebo zda nežijeme pouze v "racionalistické iluzi", zatímco "svět je jinde". 

Jiří Míka si povšiml jednoho zajímavého experimentu, který by takový závěr potvrzoval.