Upozorňuje také, že se nepříjemnost může přihodit v nejméně vhodný okamžik, protože její selhání nemůže člověk ovlivnit.  

Nakonec tedy přirovnání se džbánem nabádá k odpovědnosti. Člověk nemá spoléhat, že mu vždy všechno půjde samo, respektive že mu vždy všechno projde. Kdo příliš pije, může se utopit při cestě domů v potoce, kdo pravidelně přechází na červenou, toho může srazit auto.  

Tyto úvahy člověka napadají ve chvíli, kdy z Bruselu začínají prosakovat zprávy o tom, za jakých podmínek chce Evropská komise obnovit čerpání evropských dotací. Nic totiž není vyřešeno, jak se zdálo mnohým být v červenci, kdy Evropská komise zrušila globální zákaz proplácení eurodotací.  

Většina přislíbených peněz je nadále zablokována, protože se musí vypořádat nesrovnalosti v jednotlivých programech. Vypořádáním se myslí, že Evropská komise provede audit jednotlivých dotačních programů, kde se peníze nepořádně rozdělovaly, a pak vyměří pokutu.  

České strana pak dostane dva měsíce na to, aby se k verdiktu vyjádřila, a pokud se Praha s Bruselem dohodnou, peníze začnou zase chodit. Rozhodující jednání teď probíhají nad dotačními programy Doprava, Životní prostředí, regionálním programem Severozápad a části programu na podporu podnikání. Brusel už ve zmíněných případech poslal první verzi auditní zprávy, kde jsou navrženy sankce. Příslušná ministerstva zatím nechtějí dát zprávy z ruky a neposkytují o jejich obsahu žádné informace. Podle dosud neověřených informací dosáhnou částky miliardy eur, jinak řečeno pětadvaceti miliard korun.  

Úředníci teď čekají na oficiální, českou verzi auditní zprávy, pak začne běžet dvouměsíční lhůta. Pokud pak dojde k dohodě, může Brusel opět posílat peníze. Optimisté tvrdí, že proplácení začne ještě letos.  

Nejpravděpodobnější je tato možnost v případě dalšího vzdělávacího programu, který má před ostatními dvouměsíční předstih a který přijde o částku nedosahující pěti miliard.  

V jednání jsou ještě další programy, konkrétně regionální programy Severovýchod, Střední Čechy, Integrovaný operační program a Přeshraniční program Polsko-Česko. U nich se neví, jestli už jsou sankce stanoveny a jak daleko jsou jednání o obnovení jejich provozu.  

Dá se tedy předpokládat, že Česká republika zaplatí nejméně třicetimiliardovou pokutu za to, jak špatně čerpala dotace. To je dosud nejhorší zpráva o eurodotacích, která do Česka přišla. Ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský už dříve připustil, že projekty za 30 miliard ani nepošle do Bruselu k proplacení. Navíc je jisté, že se všechny slíbené peníze nestihnou vyčerpat. Sankce za špatné čerpání se ovšem přímo promítne do státního rozpočtu a rozpočtů krajů. To je skutečná a okamžitá nepříjemnost.  

Tak tedy vypadá situace, když se utrhlo ucho u evropských dotací. Čeští ministři měli velké potíže s čerpáním přinejmenším od roku 2007, kdy přišel na ministerstvo pro místní rozvoj Jiří Čunek. Nejdříve se Bruselu nelíbilo, jak je nastaven kontrolní systém, a tím se odkládalo schválení českých dotačních programů. Později se nedařilo Evropskou komisi přesvědčit, aby dotace proplácela, pak přišlo varování, že se dotace mohou zastavit, pak byly skutečně zastaveny, a teď se tedy budou platit pokuty. Vládní elity ovšem během té doby, která trvá už pátý rok, neustále tvrdí, že je vlastně všechno v pořádku, nebýt nezodpovědných hejtmanů jako David Rath. Nemusíte se o nic starat, ono už to nějak dopadne, vzkazovali národu jinou starou českou moudrost. Teď tedy dorazil do Prahy konkrétní výsledek odkládací strategie. Hejtmani sice nejsou bez viny, hlavní odpovědnost ale nese jednoznačně vláda.  

Ucho se utrhlo, navíc v nejméně vhodnou chvíli, přinejmenším z pohledu ministrů, i když oni pokutu za špatné čerpání platit nebudou. Vláda totiž ve sněmovně neuspěla s daňovým balíčkem, kterých chce navíc vybrat 25 miliard korun. Zvyšování daní je vždycky nepopulární věc, teď však dostávají jeho odpůrci do ruky užitečný argument. Chcete nás připravit o pětadvacet miliard, přitom byste je měli k dispozici, kdybyste spořádaně čerpali dotace, mohou kritici říci ministrům a budou mít pravdu.  

Ve skutečnosti je situace ještě horší, protože daně se zvyšují z jiných důvodů, hlavně kvůli penzijní reformě a změnám v rozpočtovém určení daní. Dalších pětadvacet miliard bude třeba teprve najít.  

Ministerstva tváří v tvář tak nepříjemné situaci pochopitelně mlčí. Nechtějí zveřejnit výši sankcí, nechtějí přiznat, kdo je za selhání odpovědný, nechtějí vysvětlit, jak budou situaci řešit. Přesně to by ovšem měla po nich veřejnost žádat.  

Druhou možností je pokrčit rameny a se zvoláním „jedeme dál“ čekat, až to zase nějak dopadne.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele