Arno Schickedanz (narodil se roku 1892 v lotyšské Rize, na konci dubna 1945 spáchal v Berlíně sebevraždu) byl vysoce postavený funkcionář nacistického režimu. Působil v Úřadu pro zahraniční politiku při NSDAP (APA) a na řídích funkcích v Říšském ministerstvu pro okupované východní země (RMfdbO). V obou působištích byl jeho nadřízeným Alfred Rosenberg, tzv. „filosof nacismu“, který se od 20. let pokoušel objektivizovat nacismus jako praktickou realizaci filosofie o nadřazenosti nordické rasy. Mimochodem, je pikantní, že Rosenberg (1893 – 1946, odsouzen a popraven v Norimberském procesu s nacistickými zločinci) byl po obou rodičích Estonec a ze starší genealogie s největší pravděpodobností židovského původu. Ani jméno Arna Schikedanze nesvědčí o tom, že by se v minulosti zcela míjel s židovskými kořeny. Smysl jejich tehdejší (před rokem 1933) práce byla snaha o ukotvení nacistické ideologie v německé kultuře a její historické „oprávnění“. Není pak divu, že z obou vyrostli nejpravověrnější antisemité nacistického režimu, kteří dodávali „racionalizující“ argumenty vojenským a SS praktikům likvidační války s židovstvem (viz Heydrichem řízené Protokoly z Wannsee, 1942).

Mezi roky 1923 až 1933 Schickedanz vedl berlínskou redakci antisemitistického deníku Völkischer Beobachter. Jakožto Hitlerův spolubojovník v nezdařeném „Pivním puči“ roku 1923 patřil k tzv. Starým bojovníkům a dostal memoriální Řád krve, určený právě pro účastníky prvního Hitlerova pokusu o převzetí moci.

V roce 1927 Schickedanz publikoval radikální antisemitistický text Judaismus – protivník a vzápětí na to zásadní spis Společenský parasitismus v životě národů, který se rovněž stal jednou z inspirací pro jiné dílo: Rosenbergovo stěžejní sedmisetstránkové dílo nazvané Mýtus 20. století (Der Mythus des 20. Jahrhunderts), které prvně vyšlo v roce 1930, a mělo se stát teoretickým základem nacistického učení. Historii zde redukoval prakticky jen na souboj ras. Do konce války vyšlo ve více než milionu výtisků.

V průběhu války Schikedanz vystřídal řadu pozic právě na okupovaných územích východní Evropy. Měl funkci "Reichsamtsleitera" v úřadě Generálního guvernéra v Krakowě, "Reichskommissara" na Říšském komisariátu na Ukrajině či na Reichskommissariat Caucasia ve Tbilisi. V letech 1943-44 vedl úřad Říšského komisaře v Norsku. Koncem dubna 1945, obdobně jako Joseph Goebbels a další, zastřelil svou ženu, svou osmiletou dceru a sám sebe v Berlíně.

Schikedanzova programová kniha Společenský parasitismus v životě národů je obsáhlá obžaloba Židů, jejich role v dějinách i přítomnosti; stala se jakýmsi „ideovým“ gruntem pro později následující, ale už zde programově připravovaný holocaust. V jistém smyslu je to kniha ještě o něco odpornější (je-li to vůbec možné), než Hitlerův Mein Kampf. Hitler se v ní zabývá, kromě samozřejmého a všudypřítomného obviňování Židů ze všech zlořádu na světě, také praktickými obrysy reálné politiky, které (bohužel, nutno říci) v dalších letech důsledně realizoval. Schikedanzova kniha je jen snůška ahistorických blábolů, které mají jediný cíl“ najít a pojmenovat společného nepřítele v Židech a židovstvu. Je to propagandistická příručka hrající si na odbornou práci, ale nemající z ní ani špetku – oporu ve faktech, argumenty, podněty k přemýšlení. Je to ryzí výron špíny a hnusu, prošpikovaný rádoby historickými poznatky, avšak jde vždy o interpretace dějinných událostí tak, aby posloužily autorově propagandě.