Tyto nároky byly vznášeny průběžně po celé období od konce 2. světové války. Za komunistů spíš jen tak rétoricky, od bavorského piva, protože bylo jasné, že tehdejší rozdělení geopolitických sil nic takového jako sudetoněmecký revanš nepřipustí. To až polistopadové elity natáhly ruku vlídně vpřed a začaly rozdávat – omluvy, přísliby, vábničky, které naše exkrajany, resp. jejich potomky, volající po navracení majetků a moci u nás, posilovaly ve víře, že jejich věc je na slibné cestě.  Tím svrchu zmíněným datem, které mělo vše změnit, byl 21. leden 1997. Toho dne český premiér Václav Klaus a německý spolkový kancléř Helmut Kohl podepsali v Praze Česko-německou deklaraci. Stálo v ní mj. toto: „Spáchané křivdy náležejí minulosti, a (oba státy) tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti. Právě proto, že si zůstávají vědomy tragických kapitol svých dějin, jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě,“ pročež „obě strany prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.“ Od toho dne nás dělí právě dvacet let a český ministr kultury s německým příjmením jezdí do Německa panáčkovat před sudetskými protagonisty. Zjevně jsme nepoučitelní, aspoň někteří.

Rád bych k této věci připojil vzpomínku na události o pět let mladší. 8. dubna 2002 vydala skupina českých aktivistů výzvu adresovanou poslancům Poslanecké sněmovny s názvem Stop nacionalismu. Čteme v ní mj. následující věty:

„Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky má na návrh svého předsedy Václava Klause a premiéra Miloše Zemana zaujmout jednoznačné stanovisko k těm dekretům prezidenta republiky z roku 1945, které připravily půdu pro násilné vysídlení sudetských Němců z tehdejší ČSR. Podle iniciátorů má na půdě PS zaznít, že jde o věci základního národního zájmu a že česká politická scéna je v nich jednotná. Dekrety prezidenta republiky a násilné vysídlení Němců z ČSR představují bolestný problém, o němž je třeba v české společnosti, a to i na politické úrovni, vést otevřenou debatu. Místo toho jsme svědky pokusu využít rozpoutaných nacionálních vášní k demonstraci falešné národní jednoty, která by navrhovatelům získala body v předvolební kampani. Vyzýváme poslance PSP ČR, aby projevili politickou odvahu a tento pokus o další rozdmýchávání nacionalistických vášní a omezení politické svobody i svobody přesvědčení jednoznačně odmítli.“