Píše se rok 2013. Jan Birke, toho času mnohoobročník, tj. poslanec a starosta Náchoda.

Píše se rok 2010. Jan Birke, toho času ředitel sekretariátu předsedy sociální demokracie Jiřího Paroubka. V této významné funkci nebylo využito jeho mimořádných tvůrčích schopností a strategického uvažování. Proto tvrdil: „Jsem jako voják, když skončí král, odcházím také. Když skončí šéf, nemám tady už co dělat.“ Jeho „král“ abdikoval v sobotu. Věrný muž Birke hned v pondělí převlékl kabát a skočil do náruče M. Haška a J. Tvrdíka. Při jakémkoliv dotazu na svého „krále“ byl dotčen, že ho s ním spojují. Vždyť on nic, on muzikant. I když si do oné abdikační soboty s láskou nechával říkat „malý Paroubek“…

Pomalu ale jistě už nechtěl být Birke jen muzikantem. Najednou začal prožívat neuvěřitelná dobrodružství. Nový baron Birke Prášil se zrodil.

Píše se rok 2013. Baron Birke Prášil se rozhodl sepsat svoje neuvěřitelné životní příběhy. Neví, jak to udělat. Jak se má o jeho odvážných dobrodružstvích, kde nasazoval vlastní život, dozvědět zbytek světa? Nový baron Prášil si vybere médium, které je k těmto příběhům víc než vhodné. Server, který vlastní A. Babiš. Server, kterému se tento nový „místokrál“ nebo možná budoucí „král“ věnuje celým srdcem. A prý taky dvaceti miliony ročně, aby to nemusel zabalit.

Baron Birke vzpomíná. Vzpomíná, jak měl před nástupem k Jiřímu Paroubkovi skvělé výdělky a nemusel si v politice ničím pomáhat. Jak měl skvělou reputaci v česko-čínském byznysu. Vzpomínky versus realita? Komu že to baron Birke, pardon tehdy ještě muzikant Birke, dlužil dlouhou dobu peníze? Tady se vynořuje super záporná postava zlé a nepřejícné pamětnice Petry Paroubkové. Ta Petra Paroubková, která mu ve své knize věnovala odstaveček (samozřejmě podle barona Birkeho to byla celá obsáhlá kapitola), kde zcela „lživě“ popsala tohoto charakterního muže. Petra Paroubková se totiž přátelí s lidmi, kteří mluví čínsky. Kteří žili v Číně. Kteří se pohybovali a pohybují v česko-čínském byznysu. Ne, že by byla Petra Paroubková tak skvělá. Zkrátka a dobře: bydlela na koleji se sinoložkou, její nejlepší kamarádka je sinoložka a další přátelé sinologové žijí právě v Číně (pozn. pro barona Birkeho: sinolog je člověk, který studoval čínštinu, čínské reálie atd.). Tak si Petra Paroubková s přáteli sinology přečetla paměti barona Birkeho a společně na něj zavzpomínali. Baron dle svých slov pro PPF zařídil licenci společnosti Home Credit pro celou Čínu. Pravda, bylo to pro celý kontinent. Domluvil to svoji brilantní čínštinou (nemluví žádným jazykem, kromě pepíkovské češtiny).

V Číně v roce 2005 na státní návštěvě, kterou „zařídil“, nebyl, ale toto nasazení života nesmí být opomenuto. Co na tom, že PPF v té době usilovala o licenci a měla na to skvělého vyjednavače se skvělou čínštinou, který léta uměl myslet jako pravý Číňan. Co na tom, že tam na licenci tvrdě pracovalo několik lidí v místní kanceláři PPF. Vlastně to asi není pravda, jen si to Petra Paroubková vymyslela, aby poškodila nebohého barona. A on se tak snažil, vlastní život by obětoval. Dokonce se naučil čínsky tak, aby si mohl objednat v restauraci jídlo. Asi myslel čínské bistro s českou obsluhou v Praze. Pokud je tato baronova vzpomínka pravdivá, smekám. Sinologové se učí celých pět let a musí absolvovat roční stáž v Číně, aby toto zvládli. Objednávat si jídlo v čínštině je totiž strašně složité. Ráda bych s baronem poobědvala v pravé čínské restauraci a nechala si pomoct s výběrem pokrmu. Přizvala bych k tomu pár přátel sinologů, ať se od jazykového génia přiučí. Nebo ať jej alespoň spatří, je to jedinečná příležitost.

Baron se ještě jako muzikant motal kolem obchodu a dovozu z Číny. To nelže. Kontroloval kontejnery hlavně s textilem. To taky nelže. Jen nebyl žádnou VIP figurou na tomto poli. Řečeno slovy lidí, kteří s ním pracovali: „pověst měl nevalnou, čínskému partnerovi dlouho dlužil peníze a nebyl víc než taková holka pro všechno“. Někdo jej viděl trochu pozitivněji. Byl úslužnou „podržtaškou“. Udělal si pár kontaktů na své úrovni u čínských komunistů a s Jiřím Paroubkem rád jezdil do Číny. (Tam se zřejmě shlédl v místních oděvech a při každé cestě si odvezl kufr plný hotelových bačkor. Později se mu zalíbila také kosmetika a přidal pár mýdélek a šampónků). Baron v pamětech vzpomíná, jak zařídil do 48 hodin premiérovu návštěvu v Číně. Myslel tím, že to provedl brilantní, mandarinskou čínštinou po telefonu? Nebo snad dokonce použil čínštinu kantonskou? To víte, když baron prášil…tak toho na sebe ne dost naprášil.

Baronovi se do portfolia vzpomínky na Jiřího Paroubka nehodily. Tak je vymazal nebo ho sprostě poblinkal. Zapisovatel baronových memoárů (jistý redaktor klohňa) hned nezapomněl uvést, že Jiří Paroubek v roce 2010 nic moc volby nevyhrál (přes 22%). Je dobré poukázat na jeho krach v pozadí čerstvého vítězství sociální demokracie něco přes 20% a výsledku druhého subjektu (rozuměj páníčka, který klohňovi nenasype do misky žrádlo, pokud nebude hezky lízat ruku) kolem 18%. Na pozadí těchto politických géniů je dobré poukázat na mizerných 22% baronova bývalého „krále“.

Baron Birke má za sebou skvělá dobrodružství a před sebou ještě skvělejší politickou kariéru. Petra Paroubková mu ji přeje. I všechna jeho dobrodružství. Je skvělé vidět prostého absolventa vyšší dívčí, jak má zálusk uklidňovat situaci v sociální demokracii mezi Haškem a Sobotkou. Chválabohu, konečně někdo! Skvělý muž, dobrý občan baron Birke si to jako bývalý hráč NHL (nebo říkal KHL?), který si hokejem vydělal jmění, zaslouží. Dle svých slov se na Jiřího Paroubka nezlobí, že ho Petra Paroubková pomluvila celému světu v odstavečku (pardon kapitole nebo dokonce několika) ve své knize. Sice si myslí, že ji měl Jiří Paroubek usměrnit, ale přesto všechno mu odpouští. Baron ví, jak usměrnit manželku. Pardon vlastně jak být usměrněn. V memoárech to sice není, ale mohu vám prozradit, že baron každé ráno a každý večer nasazoval vlastní život, aby mohl jet z Náchoda do Prahy a zpátky. Byl pod pantoflíčkem (nebo bačkorou z Číny) a v Praze až na výjimky nesměl nocovat. Nebo to bylo naopak? Já se už v těch jeho naprášených dobrodružstvích ztrácím…

A teď vzhůru, milý barone, k dalším rozhovorům…pardon memoárům…v českých, pardon, co to říkám, v mezinárodních médiích!

Publikováno se souhlasem vydavatele.