Je naprosto známou skutečností, že katolické náboženství se již od dob svého vzniku vyznačuje značně nepřátelským postojem k lidské sexualitě. Šesté přikázání boží „nesesmilníš“ (Ex 20, 14) zahrnuje tak širokou škálu zákazů, že snad vskutku neexistuje člověk, který by všechna tato omezení celoživotně respektoval. Všechny tyto hříchy jsou navíc označeny jako těžké, což znamená, že jejich spáchání zatěžuje duši katolického křesťana neustálými výčitkami svědomí, činí ho poslušným a snáze ovladatelným.
Katolický katechismus se o hříších proti šestému přikázání vyjadřuje zcela přesně a nedvojsmyslně. Těžce hřeší ten, kdo má nepočestné myšlenky, žádosti a pocity, kdo nemravně pohlíží, mluví, čte nebo rád naslouchá řečem nestoudným a dvojsmyslným, kdo dobrovolně a při plném vědomí něco nemravného dělá sám nebo s někým druhým. To ještě není všechno. Těžce hřeší také ten, kdo se vydává v nebezpečí hříchu neslušným tancem, představením, hrou, společným koupáním nebo předčasnou známostí. Hříchem jsou také řeči, žerty a dvojsmyslné písně. O takovýchto nemravných věcech se nikdy nemluví ani nepřemýšlí.
Největším sexuologickým problémem katolického náboženství je ovšem neposkvrněné početí panny Marie. Tato anatomická a fysiologická záhada je vysvětlitelná pouze na základě víry a zjevení, zatímco střízlivě uvažujícímu lidskému rozumu se vzpírá. Římský katechismus říká, že „Ježíš je z matky zrozen, aniž by její panenství v nejmenším porušil.“ Je to zkrátka stejná záhada jako Kristův pozdější únik z uzavřeného a zapečetěného hrobu.
Neposkvrněné panenství Marie má pro evangelisty význam jen do doby narození Ježíše, ne už po dobu následující. Na žádném místě v Bibli se neříká, jestli Marie zůstala pannou při narození Ježíše nebo po něm. Naopak výroky o „nečistotě“ šestinedělky Marie zdůrazňují, že matka porodila své dítě jako každá jiná žena per vias naturales. A také po Ježíšově narození dala Marie život ještě dalším šesti dětem, které jsou v evangeliích nazývány jeho bratry a sestrami. Svědčí o tom pasáž Markova evangelia: „Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás? (Mk 6, 3).
Katolické náboženství v několika směrech zkresluje původní Ježíšovo učení. Velice názorným příkladem tohoto morálního posunu je třeba hodnocení cizoložství. Snad každému je známá příhoda z Janova evangelia, kdy židovští farizeové přivedli k Ježíšovi ženu přistiženou při cizoložství se slovy: “Mistře, tato žena byla přistižena jako cizoložnice. Mojžíš nám přikázal takové kamenovati. Co říkáš ty?“ Ježíš pak odpověděl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď po ní kamenem.“ Dotyční zřejmě neměli zcela čisté svědomí a tak se pozvolna vytratili. Ježíš pak cizoložnici řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ (J, 8, 3-11).

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV