Jde o model, který vidíme v historických reáliích v různých zemích se stále stejným scénářem, kdy muslimské obyvatelstvo nejprve „prchá“ před „chudobou a strádáním“ do poklidné mírumilovné země, poté si vynucuje „svou kulturu“, aby pak následně po dosažení vyššího procentuálního zastoupení v oblasti proběhla ISLAMIZACE se všemi negativními projevy násilí na původním obyvatelstvu.

Pojďme k jednotlivým fázím islamizace:

Nultá fáze: Příprava invaze

Tipování vhodného území pro potenciální muslimské nájezdníky - základním faktorem je míra štědrosti sociálních dávek a příspěvků muslimským organizacím. Pokud je nízká, nejsou tyto destinace oblíbené. Do této skupiny spadají zatím všechny evropské země s mírou muslimské populace do 1% (státy V4,Rumunsko, Chorvatsko, atd.). V této fázi, kdy muslimská populace čítá max. do 1% jde především o „kosmetické“ problémy muslimských šátků a „pytlů“ do vody v aquaparku. Muslimové testují „odolnost“ společnosti vůči zahaleným hábitům, jak jsme se mohli přesvědčit v případě žaloby na ředitelku střední zdravotnické školy v Praze.

První fáze: Role strádajícího uprchlíka/oběti před válkou

Ideální možnost pro muslimy, jak se dostat do západoevropských sociálně štědrých států. Merkelové „Wir schaffen das“ umožnilo začít osídlovat území medem a strdím a hlavně sociálními dávkami oplývající. Proč bojovat se šavlí a kanóny, když vše umožní pokřivené a směrem proti původní populaci nastavené zákony?

Setkáváme se s vyšším levelem islamizace, již nejde jen o plavečky nebo šátečky, ale o zákaz vepřového na školách, nenápadné zavádění paralelních šaríja soudů, postupné vytváření muslimských ghet a skryté prosazování trestů pro odpadlíky od islámu (jejich pronásledování a následná fyzická likvidace nejsou výjimkou). Základní charakteristikou této fáze islamizace je ztráta bezpečnosti veřejného prostoru provázená napadáním, krádežemi, skupinovým znásilňováním i jednotlivci a to vždy směrem k nemuslimskému obyvatelstvu, což je médii zatajováno nebo alespoň bagatelizováno.

Islámští sebevražední teroristé jsou většinou imámů alespoň naoko odsuzováni, poněvadž chtějí nastolení islámských zákonů příliš rychle, je třeba počkat na dělohy muslimských žen a trvalou kolaboraci ze strany levicových liberálů, kteří hlasy muslimů potřebují. A imámové vědí, že při následném „sloučení“ rodin po přiznání azylu je zajištěn raketový růst muslimské populace. Typickým příkladem může být Německo nebo Švédsko.

Druhá fáze: Libanonizace

Nastolování muslimských požadavků cestou permanentního násilí. V této fázi muslimská populace čítá již od 7% a výše, rostou a zvětšují se muslimská ghetta, kde vzkvétá prodej drog a radikální imámové. V této fázi islamizace se již policisté bojí vcházet do těchto muslimských ghet, jsou napadáni, často i v ohrožení života. Atentáty vůči nemuslimům jsou již tak časté, že země musí zavádět nezřídka vyjímečný stav (Francie). Židovské obyvatelstvo začíná postupně opouštět tyto země.

Termín libanonizace není náhodný, Libanon byl po 2. Světové válce kvetoucí zemí nazývaný Paříží Blízkého východu, od 50.let ale začali proudit do Libanonu palestinští „uprchlíci“ muslimského vyznání , kteří společně se svými sunitskými bratry rozpoutali v 70.letech občanskou válku vůči křesťanům. Od té doby je Libanon neustále opakovaně zmítán teroristickými útoky a násilím.

Třetí fáze: Vyhánění nemuslimské populace

Muslimská populace požaduje zavedení islámského práva šaríja do zákonů většinové populace, což nutně vede ke střetům s nemuslimskou populací. Klasickým příkladem je Nigérie, kde ve vesnicích, kde je minimálně 40% muslimské populace dochází k napadání nemuslimů, znásilňování žen, vypalování domů a jejich následné vyhnání. Pozor! Tato zvěrstva nemají na svědomí teroristické organizace jako Boko Haram, ale obyčejní muslimové. Křesťanské obyvatelstvo z těchto vesnic na severu Nigérie prchá směrem na jih. Původní obyvatelé severní Afriky a Antiochie (dnešního Turecka) by mohli také vyprávět resp. již na tomto území téměř nejsou (zavlečení do otroctví, vyvraždění celých vesnic).

Dalším příkladem mohou sloužit muslimští Rohingyové na severu Barmy, kteří jsou v hledáčku nejrůznějších neziskových organizací:
V současné době jsme mnoha médii masírováni o nelidském vyhánění muslimských Rohingyů z Barmy. „Mezinárodní společenství“ tak začíná mluvit o genocidě chudáků Rohingyů ze strany barmských úřadů. O tom, kdo je tímto „mezinárodním společenstvím“ se taktně mlčí (neziskovky a muslimské státy v čele se Saudskou Arábií).
Neinformovaný a faktů neznalý čtenář musí ukápnout slzu. Ale pravda je samozřejmě úplně jinde. Předně o žádnou genocidu nejde, všichni pisálci z neziskových organizací by si měli osvěžit paměť na příkladu nebohých Arménů na počátku 20.století, co znamená termín genocida, kdy jde o systematické vyvražďování určité skupiny/národa jinou skupinou. V Barmě již delší dobu do severní části země proudí a již z doby britské koloniální nadvlády proudili muslimští Rohingyové vyznávající islám v jeho pravé podobě (Wahhábismus). A ten je samozřejmě militantní, nesnášenlivý vůči jiným kulturám a do období, než se celá oblast (území zislamizuje ), nazývá domem války. A tento termín muslimové naplňují vrchovatě. Prostě Korán v té nejčistší podobě.
A to je samozřejmě problém, dokonce i pro tak mírumilovný budhistický národ, jakým Barmánci bezesporu jsou. Poté co na severu Barmy začali muslimové zavádět islámské právo, vyhánět Barmánce s následnou snahou o vyhlášení samostatného muslimského státu a zavražděním 29 vojáků, úředníků a civilistů, Barmáncům došla trpělivost, již se nenechají vraždit jako ovce a začali se bránit.
Nyní muslimy vyhánějí pryč z Barmy, protože vědí jednoduchou rovnici, buď přežijeme MY nebo ONI. Bohužel jinou podobu tato rovnice v podání muslimské „mírumilovnosti“ nenabízí.

Pro přesnost bychom měli zmínit situace z historie, kdy muslimové nemuslimy nevyháněli z jednoduchého důvodu, potřebovali jejich píli a otrockou práci, proto je ani nenutili konvertovat (Španělsko, některé balkánské státy).

Čtvrtá fáze: Vyhlášení vlastního státu s islámskými prvky zřízení

Na území obývaném původní populací se po expanzi muslimské populace proti vůli původního obyvatelstva vyhlašuje stát nezávislý na původní mateřské zemi s prvky islámské formy zřízení. Typickým příkladem je Kosovo. Původně srbské území, dokonce spjaté se vznikem státnosti, po 2. světové začali na území proudit kosovští Albánci, poté v důsledku vysoké natality přečíslení původního obyvatelstva, konflikty s původním srbským obyvatelstvem, jež koncem 90.let vyústili ve vznik „samostatného“ Kosova na území původního Srbska. Něco podobného jako kdyby v severních Čechách vznikl ústecký chalifát.

Dnes se původní srbské obyvatelstvo v Kosovu bojí vycházet mimo svou enklávu, dokonce nemohou navštívit ani hřbitov bez ochrany vojáků UNPROFOR!

Pátá fáze: Neustálý teror uvnitř islámské společnosti

Klasickým příkladem dlouhodobého „mírového“ soužití muslimů s nemuslimským obyvatelstvem je soužití egyptských koptských křesťanů, kteří jsou neustále vystaveni útokům muslimů nebo dlouhodobé soužití arménského národa uvnitř muslimského Turecka, které po několika pogromech vyústilo v roce 1915 genocidou Arménů s více jak miliónem nevinných obětí!!!

Z výše uvedeného výčtu vyplývá, že je jedno, jestli jste v Evropě, Asii nebo Africe. Kdekoliv se „objevila“ muslimská menšina, ať již nenásilnou nebo dobyvačnou formou na určitém území, ihned po osídlení následovala reprodukční expanze spolu se záváděním islámské kultury, která byla a je naprosto nekompatibilní s hodnotami původní kultury, což vedlo a dodneška vede ke konfliktům směrem k nemuslimské populaci, které následně přerůstají v otevřený teror na tomto původním obyvatelstvu vyúsťující v některých případech ze strany muslimů ke skutečné genocidě.

A jak s výše uvedeným souvisí bruselské kvóty? Velice úzce, v jejich případě totiž nejde o počty přidělených muslimů, je jedno jestli sem k nám chce Brusel importovat 3 nebo 10 tisíc muslimů, ale o samotný princip, který je zrůdný již ze své podstaty a vytváří do budoucna bezpečnostní a existenciální problémy. A pokud mají být odebrány dotace, ať si je bruselští mocipáni nechají, protože při výběru mezi dotacemi, spojenými s existencí násilí, nebo svobodou, spojenou se zajištěním bezpečnosti našich domovů, je volba více než jasná.

(převzato z blogu autora)