Člověk by si rád řekl, že je to dobrá zpráva: Svobodní občané mají nevšední zájem podílet se na politickém rozhodování.

Jedná se opravdu o dobrou zprávu o občanské společnosti, když se poměr voličů a kandidátů zmenšuje?

Úhlem pohledu nespokojených občanů se zdá rozšiřování počtu stran a účelových seskupení logickým vyústěním neblahé situace.

Úhlem pohledu na hlasovací lístek se seznamem stran a seskupení i na nekonečnou řadu kandidátů se nemohu ubránit zcela jinému pocitu. Ono množství odhaluje nejen silnou bezradnost nespokojených občanů, ale především jejich těžkou neochotu ke spolupráci.

Ostrůvky nespokojenců – nejen občanů bez stranické příslušnosti, ale též i stranických odpadlíků – místo, aby se začaly propojovat, zavlekly nás – pražské voliče – na zapeklitou křižovatku!

Po nepřehledné masáži, kdy letáky ucpávaly schránky, billboardy překážely na každém kroku a nevyžádané e-maily kolovaly neznámo kudy, se nakonec člověk i přesto zapřel a poctivě prošel kandidátky všech stran.

Je však otázkou s nevyzpytatelnou odpovědí, co mohlo následovat? Kolik bylo těch, koho čtení dlouhých seznamů neznámých uchazečů o politické posty na pražském magistrátu strhlo k nechuti vhodit svůj hlas do volební urny?

Nabízí se též velmi pravděpodobné řešení, že už pohled na nepřehlednost voliče rovnou odradil, a řekl si, že tohle přeci nemá zapotřebí.

Čtěte také: Jana Smiggels Kavková: V letošních volbách kandidoval rekordní počet žen

Zažíváme nevyzkoušené volební panoptikum a nevíme, co bude následovat.

Strategie „kvantity namísto kvality“ možná počítala s tím, že nespokojený občan bude následovat nespokojeného kandidáta, že rozdrobené ostrůvky stran a hnutí propojí volič.

Dojde-li na to, budeme skutečně svědky otevřené spolupráce ve prospěch města Prahy a jejích občanů? Dokáží ti, co se nedokázali na cestě za společným cílem domluvit, táhnout za jeden provaz po dosažení cíle?

Praha stojí na osudovém rozcestí – tlak komerčních zájmů ji zcela vyčerpal. Chceme-li, aby zůstala městem pro lidi, městem přátelským životu rodin všech generací, pak potřebujeme v čele Magistrátu hlavního města Prahy osobnosti, které dokáží vidět budoucnost očima svých dětí i vnoučat.

Potřebujeme představitele, kteří dokáží partnersky spolupracovat s občanskou společností a přijmout svoji roli jako službu občanům.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.