Pane profesore, v mezidobí jste vydal ještě dva díly své „trilogie“ o dějinách Židů, které jste nazval Jak byla vynalezena židovská země a Jak jsem přestal být Židem. A ze všech tří knih se staly doslova hity. Nevadí vám, že ve výsledku jezdíte po světě a neustále musíte opakovat největší demytizační „sólokapry“? 

To mi opravdu nevadí. Jezdím se svými knihami po světě už pár let a jsem za ně vychvalován i zatracován. Spousta lidí v Izraeli nebo i mnozí Židé ve světě mně nenávidí, někteří dokonce tvrdí, že „dokončuji to, co Hitler nestihl“. Někdy není snadné něčemu podobnému čelit, ale s přibývajícím věkem se čím dál méně starám o to, co si o mně kdo myslí. Mimochodem, obzvláště mezi Židy v Evropě nemám dobré jméno, protože dnes je šik být Židem, mnohem víc šik než být muslimem. Ještě před sto lety ale židovství v Evropě šik vůbec nebylo. A já jsem potomek Židů, kteří žili v Evropě v době, kdy to fakt šik nebylo.

Nicméně, v době, kdy jsem začal psát Jak byl vynalezen židovský národ, mě ani ve snu nenapadlo, co bude následovat. Víte, když jste historik a přeloží vás do 21 jazyků, máte pocit, že se vám to musí jen zdát. Kdyby to byl román, nějaký thriller, tak budiž, ale moje knihy jsou historické a jejich téma navíc není snadné. Zkrátka, dodnes mě to všechno kolem překvapuje.

Mně to naopak nepřekvapuje vůbec, protože téma vaší knihy se dotýká otázek, které jsou, přinejmenším tady v Evropě, takřka nedotknutelné. 

Nejen v Evropě. Víte, kdysi jsem se rozhodl, že už se nebudu bát – úřadů, lidí kolem, ale hlavně jsem se chtěl přestat bát sám sebe. Rozhodl jsem se, že se světu postavím tak, abych se jím už nenechával ovlivňovat. 

V mládí jsem byl levičák, hodně mně ovlivnily šestidenní válka z roku 1967 a hned potom i Pražské jaro. Ale i tak jsem věřil, že židovský národ existuje přes tři tisíce let, věřil jsem v židovský exodus z Egypta, věřil jsem, že Římané vyhnali Židy z jejich země… A všemu tomu jsem věřil i v době, kdy jsem začal v Tel Avivu na univerzitě studovat dějiny. Někdy v té době mě ale šokovalo zjištění jednoho izraelského archeologa, který prokázal, že Mojžíš nemohl vést Židy z Egypta do Izraele, protože i tato oblast byla tehdy pod nadvládou Egypta. A proč by někdo utíkal z Egypta do Egypta, že? Nejhorší ale bylo, že mě nikdy předtím ani nenapadlo, že by exodus mohla být pouhá legenda, jen obyčejný bluf, který nacionalisté využívají pro své cíle. 

Tehdy jsem se rozhodl, že napíšu nějakou menší knížku o tom, že bible je sice důležitý, ale jen náboženský text, tedy že to není žádná učebnice dějepisu. A tím to vše začalo. 

Vedle příběhu o Mojžíšovi jste ale současně vyvrátil i vyhnání Židů… 

Když jsem dokončoval první kapitolu, narazil jsem na krátký novinový článek, který opatrně naznačoval, že Římané možná Židy do exilu vůbec nevyhnali. Šel jsem do univerzitní knihovny, která uchovává tisíce a tisíce knih o židovských dějinách, a zkoušel najít alespoň jedinou, která by vědecky pojednávala o exodu Židů z Judeje. Dodnes si vzpomínám na ten den, kdy mně -- po marném hledání -- starší kolegové ujistili, že žádnou vědeckou knihu o exodu nenajdu, protože nikdo žádnou nenapsal. Cože? Celý život jsem vyhnání Židů bral jako axiom, jako základní vysvětlení, proč jsou Židé po celém světě, a najednou je to všechno jinak? Ptal jsem se, proč nikdo nic nenapsal, a zkušení experti mi vysvětlili, že si nejsou jistí, jestli se to vůbec ve skutečnosti odehrálo. 

Pomalu jsem si začal uvědomovat, že mezi obecným historickým povědomím a skutečností zeje obrovská propast. Odborníci tyto mýty nechtěli bořit, protože právě díky nim vlastně v Izraeli mohli žít. A lhát také nechtěli, a tak se raději uchýlili do jakéhosi příšeří, v němž se tvářili, že oni muzikanti. Vzpurně jsem tedy začal svou knihu rozšiřovat o další témata, studoval jsem dobové dokumenty, a velmi rychle jsem pochopil, že Římané žádné Židy opravdu nikam nevyhnali. Tím ale okamžitě vyvstaly dvě zásadní otázky. Za prvé, jak tedy vysvětlit, že je ve světě tolik Židů, a za druhé, co se stalo s obyvatelstvem, které v Judeji zůstalo.

Odpovědi na ně jste našel, ale mnoha lidem jste tím radost neudělal.

Záhy jsem narazil na informace o řadě židovských království, o nichž mi do té doby nikdo nikdy nevyprávěl: byla v Jemenu, v Africe, v Babylónu, asi nejdůležitější a dnes asi nejznámější pak bylo království Chazarů… Odkud se ale všichni tito Židé vzali? Vyhnáním to nevysvětlíme, populačním boomem také ne, takže zbývá jen velmi úspěšná konverze. Ukázalo se totiž, že judaismus bylo fakticky první proselytické náboženství. V Evropě si to dnes už neuvědomujete, ale současný stav je výsledkem toho, že křesťanství svým proselytismem dokázalo ono židovské puzení obracet všechny na svou víru, zastavit. Judaismus prostě s křesťanstvím prohrál, jako kdyby lidé té doby při hledání „aplikace“, jak komunikovat s Bohem, prostě jen dali přednost křesťanskému Windows 10 před zastaralým židovským DOSem. Ale i tak už bylo konvertitů ve světě dost.