JAK SE SPRÁVNĚ „MODERUJE“

Na „plodné“ debatě měl svůj podíl  i jakoby nezúčastněný nadhled šéfa Institutu Václava Klause  Jiří Weigl, brutální skákání do řeči reprezentanta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara, jemuž k přerušování argumentace vydatně sekundoval moderátor Jan Pokorný. To  také plnilo dobře svůj účel.

Šlo vlastně jen o mlácení prázdné slámy. Řešil se vliv různých průvodních jevů dnešní  tristní situace jako jsou praktické a teoretické vlivy třeba Washingtonského konsenzu, rozebírala se míra nezaměstnanosti a malinko se nevesele prognózovalo. Jakýkoli pokus o poodhalení falešných ekonomických karet hlavně ze strany Ilony Švihlíkové byl tak drsně rozbit Radkem Špicarem za pomoci Jana Pokorného, že i ostřílená a vědomostmi dobře vyzbrojená kritička jen v úžasu lapala po dechu.

PRÝ JSME NEMĚLI ŠANCI… INU, NIKDO NEMĚL V ÚMYSLU NÁM JI DÁT

Dle Špicara neměl státní průmysl orientovaný obchodně na východní trhy v nových podmínkách šanci. Skutečně? Jen letmý náhled do statistických ročenek nám prozradí, že do estébáckého „Sametového handlu“ bylo Československo největším světovým výrobcem cvičných proudových letounů na světě, který svou produkcí strčil do kapsy i supervelmoci jakými byly v té době SSSR a USA. Dohromady!

A toto skvělé aktivum že by nemělo šanci? Nebo ji prostě nemělo z toho důvodu, že do leteckého průmyslu byly dosazeny americké managementy, co své kmenové americké bratry likvidací české konkurence cíleně zbavily nebezpečného českého protivníka? A neprobíhal podobný scénář i v automobilovém průmyslu, kde stejně bídně dopadl koncern Tatra? A co lokomotivní výroba ? A vojenská?

KTERAK NÁS HAVEL ZBAVIL STAROSTÍ O PROSPERITU

Vojenský průmysl vůbec stojí za zmínku. Z vykradených čsl patentů v oblasti lehkých palných zbraní žije dodnes celý svět, jak dokládá i příběh pistole ČZ 75, který byl na ČT 2 rovněž k vidění. Uvolnění trhů ve prospěch Západu bezpříkladně nařízenou likvidací perel československého těžkého průmyslu opilým kulisákem Havlem je příběhem tak bezpříkladné a drzé kolaborace, že by jej nevymyslilo ani mystické pero Franze Kafky či bezbariérový humor Jaroslava Haška.

Kde je Američany zakoupený patent levného pasivního radaru Tamara, jenž bez potíží lokalizoval „neviditelné“ Stealth technologie, v nichž Američané utopili při vývoji miliardy? Kde jsou patenty brněnských chemiků na výrobu levných, účinných léků na některé druhy rakoviny a koupené Američany jen a jen za účelem nevýroby?

Nekonečný příběh. Československý průmysl měl za sebou nějakou tradici. Kromě SSSR jsme byli prakticky jediným státem Východního bloku, kde uměli naši technikové vyvinout výrobek od první čárky na výkrese po poslední finální šroubek.  Žádné licence. A z tohoto po desítiletí vyvíjeného grifu měl Západ strach. Měl strach i ze šikovné, odborně vzdělané a levné pracovní síly. Tak jednoduché to v podstatě bylo.

… A TAK SE DNES MÁME DOBŘE

„Start na míč“ jsme po listopadu 89 měli skutečně oproti svým sousedům bezkonkurenčně nejlepší. Opravdu jsme se mohli stát bez dozorování Moskvy ekonomickým tygrem. To by však ten míč v ruce nesměl mít zfetovaný „dramatik“ Havel a nehodit jej do autu. (Slovákům, co dodnes nemohou Velkému Humanistovi přijít na jméno za jeho lví podíl na likvidaci těžké vojenské výroby, pak lze velmi dobře rozumět.)

Ale na tato témata v Souvislostech nedošlo. Pokusy pana Janíčka a paní Švihlíkové o vyskočení z Pokorného nalajnovaných kolejniček byly v zárodku uječeny Špicarem. Ten pak ještě rozveselil každého přítomného i televizní diváky nevíce svou teorií, že nikoli z důvodu strachu ze ztráty zaměstnání si čeští pracující neříkají o zasloužené peníze. Je to prý proto, že se máme všichni dobře… Aha…