Nepoučitelní

Západ Evropy je v podobné situaci jako starořímská civilizace. Po staletích dobyvačného drancování se i jeho společenství začíná vnitřně hroutit. Přivezení gastarbeitři na „podřadné“ práce se s rolí páriů nehodlají smířit, vnější tlak nastupujících dobyvatelů se rovněž zesiluje.

Dříve to byli Germání a za nimi Slované, kteří „věčnému“ „světovému“ pořádku zasadili smrtelný úder, dnes jsou to Osmané s Araby, co se chystají provést totéž.

Tehdy, zhruba před 1 600 lety, agónie trvala delší dobu, poněvadž „barbaři“ byli nejednotní a technologie vyvražďování a komunikace nevyvinuté. Dnes se ta doba rapidně zkrátí. Technologicky jsme dál a dobyvatelé mají jednotící prvek. Mají Islám. Pro ateistické „nadlidI“ Západu je to smrtící koktejl.

Slovanská část Evropy ale ještě šanci má. Nejsme spojeni s koloniální minulostí, loupením a žitím na cizí účet. Navíc „civilizovaný“ Západ vedl směrem na východ řadu vyhlazovacích válek a se slovanskými národy nehodlal nikdy „spolupracovat“ jinak, než z pozice nadřazenosti pánů nad otroky. Vyjednávat jiný postoj s kolébkou „hodnot“ se dalo jen tehdy, když si lízali rány ze svých pokusů o dobytí slovanské části Starého kontinentu.

Zvrácenost jako hodnota?

Být občanem římským bylo závazné privilegium. Jisté práce i ten nejchudší Říman nebyl ochoten vykonávat, protože k nim byli určení germánští, galští a afričtí otroci. Římané se věnovali césarovskému „chlebu a hrám“ jinak in natura předváděným krvavým divadlům plným zvráceného sexu „každý s každým“ a vražd, jak nám dnes zprostředkovává velkovýrobna nejpustšího škváru v Holywoodu zatím hlavně virtuálně.

Tolerance, ba oslava,  nejroztodivnějších sexuálních úchylek od homofilní a zoofilní společnosti byla naprostá. Neronovské Věčné Město byla vlastně jedna dlouhodobá Rome pride pod záštitou vladaře. (Dnes primátora.) Monoteistické křesťanství posléze učinilo z města hříchu hlavní město své víry. Aby posléze degenerovalo do blahobytného ateismu a momentálně se stává hlavním městem Evropy islámský Brusel.

Zachránit lze jen toho, kdo o to stojí

Snad by mohly dosud národnostně homogenní slovanské země v nastávající bitvě o Evropu Západu skutečně pomoci. Jenže na druhé straně se setkáváme v lepším případě v pozici mladších sourozenců, kteří nemají do vývoje co mluvit, častěji s očividným pohrdáním. A nejúčinnější síla Slovanstva je přímo nenáviděna, ačkoli za degeneráty už vícekrát vytahovala horké kaštany z ohně. Jistě. Jedná se o Rusko.

Tudíž bychom už konečně měli pomýšlet na svou záchranu. Politickým patolízalům už lidé přestali věřit. Z bezvěreckých politikářů v komžích, jaké reprezentuje třeba narcis Halík, mají sice občané legraci, ta však není zcela na místě. Tito vyšinutci míní své úsilí dostat do islámského područí i východ Evropy smrtelně vážně.

Počítají s tím, že jakási ta vezírská trafika se pro ně potom najde.

„Srdce evropy“ je krásná, ale nebezpečná krajina

Vypadá to zkrátka, že technologicky vyspělý a bohatý Západ si nechce realitu vůbec připouštět. Vnitřní vyprázdněnost se snaží kompenzovat vnějším rozpínáním podobně jako vesmírní rudí obři před svým kolapsem. Vida i ve fyzice a astronomii lze nalézt příhodné paralely.

Geostrategická poloha naší země nám zaručuje, že nastávající mocenská pnutí se budou přelévat i přes naše území. Takže bychom se na to měli připravit a chceme-li zachovat naši zemi i pro naše potomky, musíme projevit i vůli bojovat. S kýmkoli, kdo se pokusí zotročit naši vlast. I spojence hledejme. Kdekoliv. Ale nejdůležitější je naše vlastní vůle k přežití suverénního národa. Vůle k obraně za skutečně jakoukoliv cenu.

Na konci temného tunelu můžeme dojít ke světlu. Ale je třeba vykročit, jít, padat a stále se zvedat. Nikdo to za nás ostatně neudělá.

Svatopluk Otava