Svým způsobem nebyl silvestrovský teroristický útok na istanbulský noční klub, v němž údajně ujgurský nebo snad uzbecký člen Daeše povraždil přes čtyři desítky lidí, nijak mimořádný. Turecko se pod vedením Recepa Erdogana od prvních okamžiků před šesti lety aktivně zapojilo do války v sousední Sýrii a v rámci prosazení svých zájmů vsadilo na spolupráci s džihádem: na jedné straně poskytlo své území coby bezpečnou zónu pro syrské i zahraniční radikální islamisty, na straně druhé k oboustranné ekonomické spokojenosti úzce spolupracovalo i s Daešem, který ale současně (formálně) už v roce 2013 zařadila na seznam teroristických skupin. Tato politika ovšem Turecko záhy proměnila v silně destabilizovaný a jen těžko ovladatelný stát, v němž se snad nemohly orientovat ani často opěvované turecké tajné služby. A terorismus se stal součástí reality, nebo lépe, odrazem oficiální turecké politiky, už před lety.

Novoroční masakr v nočním klubu Reina je v tomto směru symptomatický. Istanbulská čtvrť Ortakoy je tradičně smíšená, vedle mešit je tam v provozu i synagoga, a po večerech je vyhledávaným místem, kde si lidé v převážně muslimském státě rádi zatančí a dají drink či dva (tři a čtyři). Náhodou nemusí být ani skutečnost, že oběti pocházely hned ze 17 arabských i západních zemí, ale nejvíc jich bylo ze Saúdské Arábie, tedy nepohádkového „půlnočního království“, kde je radost ze života „na seznamu“. Svůj význam má podle všeho i datum – islámští radikálové mají za to, že Nový rok počítaný podle gregoriánského kalendáře by neměl vůbec existovat. „Hrdinný voják chalifátu zaútočil na jeden z nejznámějších nočních klubů, v němž křesťané slavili svůj pohanský svátek“, a proměnil „jejich oslavy v truchlení“, konstatoval Daeš v oficiálním prohlášení. Daeš tím fakticky „odhodil rukavice“, protože až dosud se k jakýmkoli teroristickým útokům hbitě hlásil kdekoli po světě, ale ve „spřáteleném“ Turecku se přece jen jakoby ostýchal. „Vláda Turecka si musí uvědomit, že krev muslimů, na které útočí svými letadly a zbraněmi, z boží vůle rozžehne oheň v jejím vlastním domě.“ „Vzkazů“, které Daeš tímto teroristickým útokem vyslal, bude v hlavách jeho lídrů jistě víc, v obecné rovině se ale nejsrozumitelněji vyjádřil turecký bojovník Daeše na videu znázorňujícím upálení dvou tureckých vojáků u syrského Al Bábu: „Turecko se stalo zemí džihádu.“

Křižovatka Daeše

Násilí v Turecku lze rozdělit do dvou propojených množin – Kurdové a Daeš – a obě úzce souvisejí s válkou v Sýrii. Prvotním nepřítelem se stali Kurdové, přičemž snaha Ankary všemožně zabránit případnému vzniku kurdské územní entity na syrské straně hranice vedla – kromě už „klasického“ srovnávání měst a vesnic se zemí -- i k teroristickým útokům na tureckém území, které si připisovaly různé kurdské skupiny.  

Dokud se turecká armáda soustředila na Kurdy, Daeš „mlčky“ přihlížel, nicméně následný plán na očištění tureckého příhraničí také od Islámského státu vedl k podobným důsledkům jako v případě Kurdů. První útok Daeše v Turecku přišel v roce 2014 a vyžádal si tři lidské životy. O rok později už při čtyřech teroristických útocích zahynulo 144 lidí, v roce 2016 už Daeš útočil sedmkrát, přičemž povraždil 167 lidí, včetně novoročního masakru v klubu Reina. Čili, útoků přibývá a s nimi sílí i brutalita.