Mezinárodní měnový fond se pletl v mnoha svých projekcích ohledně řecké krize, tedy ohledně růstu ekonomiky, míry inflace, míry sociální soudržnosti, zkrátka skoro ve všem, připustil už letos v lednu bývalý vyjednavač MMF Reza Moghadam. Nyní činí řecký dluh 180 procent HDP, oproti 120 procentům ve chvíli, kdy „svět“ začal Řecku z krize „pomáhat“. A to především proto, že oproti očekáváním MMF řecká ekonomika pod jeho kuratelou nerostla, ale propadla se o dalších 25 procent.

Je přitom určitou ironií, že MMF ve své vlastní nejnovější studii připouští, že bazírováním na dosavadní variantě kapitalismu sám fond zabíjí ekonomický růst, ale po Řecku – i po přiznání vlastních omylů -- znovu požaduje další škrty, včetně například snížení penzí pod úroveň chudoby nebo zvýšení DPH na potraviny až na 23 procent. Sociální dopady dosavadní politiky MMF jsou značné – v roce 2014 příjmy obyvatel poklesly v průměru o 40 procent, nezaměstnanost dosáhla 24 procent (a mezi mladými překročila polovinu), stovky tisíc lidí závisejí na vývařovnách pro chudé a míra sebevražd za poslední necelé dva roky vzrostla o 35 procent. Příznačným je, že podmínky, které jsou Řecku předkládány, nepočítají s omezením řeckého (beztak už nesplatitelného) dluhu a chybějí už i návrhy na oživení řecké ekonomiky. Podle některých komentářů se tím Německo, Francie, EU spolu s MMF a Evropskou centrální bankou jen zkoušejí vyhnout se vysvětlování, proč masivními finančními injekcemi velkým bankám přenesly tíhu finanční krize z bankovního sektoru na obyčejné daňové poplatníky. Tato politika přitom ale do značné míry zpochybňuje legitimitu evropského integračního projektu jako takového, což ostatně přiznala i euroskupina. Jasně totiž ukázala na svou roli nosičů vody v celé přetahované, když její ministři Řecko vyzvali, aby „přistoupilo na návrhy institucí“, tedy Velké Trojky. 

Řecko má bezpočet problémů, počínaje nespravedlivým daňovým systémem, v němž největší díl daní odvádějí zaměstnanci a důchodci, přes zkorumpované elity, které vládly zemi poslední čtyři dekády a nad jejichž machinacemi Brusel vždy přivíral oči až po oligarchická média, jejichž redaktoři prošli speciálními školeními u MMF ve Washingtonu. Souhlas s dalšími podmínkami Velké Trojky by nic z toho nezměnil, stejně jako by nevyvedl Řecko z krize, jen by se snížily důchody, které jsou už dnes vesměs pod průměrem eurozóny, a o práci by přišlo dalších 150 tisíc státních zaměstnanců, ke 161 tisícům, kteří byli propuštěni od roku 2010, což bylo i podle MMF snížení stavu o 19 procent. Státních zaměstnanců oproti všem zaměstnaným je přitom v Řecku už dnes o 14 procent méně než je průměr v zemích OECD, a jejich další propouštění nic moc neřeší, tím spíš, že drastické škrty v uplynulých pěti letech vedly ke krachu i 400 tisíc soukromých podniků.

Rozpolcení Řekové

Za těchto vyhlídek řecký premiér Alexis Tsipras bouchl do stolu a na příští neděli vyhlásil referendum, v němž se Řekové budou moci sami rozhodnout, zda kývnou na další dohody s Velkou Trojkou. V projevu přenášeném televizí Tsipras v noci na sobotu odmítl „vydírání“ Trojky, tedy Evropské komise, Evropské centrální banky a MMF, které svými požadavky na „uspoření“ dalších 11 miliard eur podle něj „jasně porušují evropská sociální pravidla a základní práva“, vyzval voliče, aby v referendu hlasovali proti pokračování stávajících dohod, dodal ale, že bude výsledek plebiscitu akceptovat. Řecký parlament referendum naplánované na 5. července schválil většinou 178 hlasů.