Předseda německého Výboru pro hospodářské vztahy s východní Evropou Eckhard Cordes si například postěžoval, že kancléřka Angela Merkelová, podle níž jsou (stejně jako pro Obamu) anexe Krymu, ebola a extremismus největšími hrozbami současnosti, dál trvá na vyloučení Ruska ze skupiny G7 a o opaku jinepřesvědčila ani šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová. „Setkání G7 plus Ruska mohlo přispět k řešení krize a posunout Rusko ke konstruktivním krokům v ukrajinském konfliktu,“ podotklCordes k sumitu G7, který se bude konat na zámku Elmau v bavorských Alpách. Přidal se i předseda Německo-ruského fóra a bývalý braniborský premiér Matthias Platzeck, podle něhož G7 potřebuje Rusko k řešení širokého spektra obchodních a bezpečnostních otázek, včetně Ukrajiny, ochrany klimatu nebo nešíření jaderných zbraní. Putinovo vyloučení odmítá i Der Spiegel, podle něhož není třeba argumentovat jen propadem německé ekonomiky v důsledku sankcí, ale i skutečností, že bez Ruska se konflikt na východě Ukrajiny vyřešit nedá. „Nepozvání Putina samozřejmě nijak nevytočí. Jak se budou lídři G7 v Elmau mezi sebou procvičovat v kritice Ruska, Putin se v Moskvě podívá směrem na Západ a pocítí, že měl pravdu: pokud nás nechcete, tak my nechceme vás. Ve výsledku tak vyloučení Putina ze summitu bude v Rusku interpretováno jako vyloučení Ruska z mezinárodního společenství, posílí podporu putinovské politice mezi obyvatelstvem,“ soudí Der Spiegel s tím, že tím Putin přijde možnost kývnout na kompromisy, i kdyby k nim byl připraven. 

Německý vývoz do Ruska přitom v roce 2014 v důsledku západních sankcí a odvetného ruského embarga poklesl o celých 18 procent, zatímco dovoz z Ruska propadl o sedm procent, což ve výsledku nabízí pohled na dosud historicky největší německý deficit v obchodu s Ruskem. Německé podniky přišly asi o sedm miliard eur. Z ekonomiky se tak rázem stává žhavé politikum. Wilfried Scharnagl, jeden z lídrů bavorské CSU, která je sesterskou stranou kancléřčiny CDU, reagoval jednoznačně: „Žádný ruský vůdce, ať už car, prezident nebo nějaký jiný lídr, by nemohl nečinně přihlížet, jak Ukrajina spolu s Krymem vstupují do NATO, načež by v Sevastopolu začal velet americký admirál,“ konstatoval v rozhovoru pro Bild k ruské anexi Krymu – oficiálně uváděnému důvodu západních sankcí proti Rusku. „Obyvatel Krymu se za prvé nejdřív zeptali na názor a za druhé, když Chruščov v roce 1954 jedním tahem pera v rozporu s mezinárodním právem sebral Krym Rusku a věnoval ho Ukrajině, Západ nijak neprotestoval. My se rádi odvoláváme na mezinárodní právo, ale jen když je to pro nás výhodné.“ Sankce proti Rusku jsou podle Scharnagla „nesmyslné“, protože nejsou výhodné pro nikoho a všem naopak jen škodí – podle nejnovějších údajů ruský HDP meziročně klesl o 4,2 procenta. „Je ale naivní si myslet, že lze sankcemi donutit Rusko a Putina změnit názor,“ prohlásil Scharnagl s tím, že ve výsledku se Rusko jen přeorientuje na Čínu a Asi jako takovou, zatímco Evropa zůstane s prázdnýma rukama. 

Týdeník Der Spiegel nabízí ještě další rovinu problému – zatímco evropské firmy kvůli sankcím jen ztrácejí – za loňský rok v unijním průměru 10 procent a za první dva letošní měsíce meziročně třetinu – americké firmy v Rusku uzavírají lukrativní smlouvy, a tak obchod mezi USA a Ruskem za rok 2014 vzrostl o šest procent. Zatímco tak USA donutily Evropu k tvrdým sankcím proti Rusku, například americký výrobce vrtulníků Bell uzavřel dohodu s ruským výrobcem vrtulníků, který je součástí koncernu Rostěch a ten patří Sergeji Čemezovovi, oligarchovi z Putinova nejbližšího okolí, který je na unijním sankčním seznamu. Sankcí se nezalekl ani Boeing, který má v Moskvě dál vlastní vývojové středisko s 1200 zaměstnanci. Naopak Siemens měl stavět vysokorychlostní železnici z Moskvy do Kazaně, ale nepostaví. „Ještě před ukrajinským konfliktem měli Němci přednostní právo, dnes tu trať vybudují Číňané,“ cituje Der Spiegel informovaný zdroj. A v jiném článku Der Spiegel uvádí názor šéfa Obchodní komory USA Johna Englera: „V žádném případě neschvalujeme činy Ruska na Ukrajině. Přitom ale rozhodně odmítáme jednostranné ekonomické sankce proti Rusku,“ protože „jen sotva oslabí pozici Moskvy, ale zcela jistě vyústí ve ztráty amerických firem a snížení počtu pracovních míst. (…) Pro některé firmy je byznys v Rusku naprosto přirozený. Nechceme trestat lidi, kteří si chtějí koupit americké zboží.“

Zdá se tedy, že Německo – v čele Evropské unie – může být aktuálně vnímáno jako hlavní poražený v geopolitických hrách mezi USA a Ruskem. Pokud samozřejmě nebudeme počítat jejich hlavní bojiště, zkrachovalou a zkorumpovanou Ukrajinu. A i tato „válečná kořist“ podle všeho přibude k problémům na bedrech německé kancléřsky Merkelové (a Evropy).

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami