Vánoční svátky byly z hlediska vývoje v Sýrii i počátků tamní války informačně opravdu bohaté. Krátce před nimi Seymour Hersh odhalil tajné pokusy americké generality obejít Bílý dům a postavit se Daeši coby větší hrozbě, než jakou představuje režim Bašára Asada. Pak celý příběh z amerického oficiálního pohledu rozšířil Wall Street Journal, podle něhož Bílý dům sice navenek neustále trvá na „změně režimu“, čili svržení vlády v Damašku, ale současně v uplynulých letech vyvinul nezměrné úsilí vyhledat, kontaktovat a koupit si lidi z Asadovy vlády, aby si jejich prostřednictvím zajistil kontrolu nad syrskou vládou i armádou. Zprvu Washington pozornost soustředil na nespokojené alávitské vysoké armádní důstojníky, v naději, že mu pomohou provést vojenský převrat, instalovat spřátelenou juntu a s její pomocí ukončit válku. „V rané fázi hledaly USA ´trhliny´v režimu, jichž by bylo možné využít k vojenskému převratu, ale skoro nikoho takového nenašli,“ shrnuje list s tím, že tyto marné snahy skončily někdy v létě 2012. Poté USA „přijaly opatření k podpoře povstalců, ale tyto snahy postupovaly velmi pomalu,“ píše list a připomíná, že v té době už „Rusko zdvojnásobilo aktivitu a Írán také“, což ve výsledku prý znamenalo, že Spojené státy „žádného reálného efektu nedosáhly“.

Podle zdrojů Wall Street Journal USA v létě 2012 varovaly Asada před nasazením chemických zbraní, ale v srpnu 2013 při chemickém útoku u Damašku zahynulo na 1400 lidí. Ačkoli je dnes už zřejmé, že za masakrem nestál Asadův režim, ale turecké tajné služby a jejich džihádisté, Bílý dům tehdy hrozil Sýrii vojenskou agresí, ale po zásahu Ruska se místo toho zrodila dohoda o vývozu syrských chemických zbraní do zahraničí.  

„V následujících dvou letech se pak Washington pokoušel jednat s Damaškem podle jiného klíče a soustředil se na zadržování vojenského konfliktu,“ popisuje Wall Street Journal a připomíná, že ve hře byl i osud pěti amerických občanů (tj. agentů), kteří v Sýrii buď zmizeli, nebo byli zatčeni a uvězněni.

Zatímco americké tajné služby sázely na Daeš coby na svůj „strategický nástroj“ v Sýrii už v roce 2012, Wall Street Journal nyní tvrdí, že „aktivizace Islámského státu americkou administrativu zaskočila“. Asad prý v tom spatřil možnost vylepšit svou pozici a postavit se do role partnera v boji proti terorismu. Když pak Spojené státy v roce 2014 zahájily první nálety – oficiálně – směřované proti Daeši, americké ministerstvo zahraničí telefonovalo svým syrským kolegům, aby se ujistilo, že syrská protivzdušná obrana nechá americké letouny na pokoji. Když chce dnes Washington o něčem informovat Damašek, například o dislokaci rebelů vycvičených s pomocí CIA, aby si je syrská vláda nespletla s těmi „špatnými“, posílá americká velvyslankyně při OSN Samantha Powerová svého asistenta pohovořit si se syrským velvyslancem Džaafárím, vysvětluje fungování „systému“ Wall Street Journal a dodává, že režim v Damašku je tím v očích Washingtonu znovu plně legitimizován.   

K tématu se v posledních dnech objevila další zásadní informace – tajný průzkum NATO už v roce 2013 ukázal, že za Asadem stojí asi 70 procent Syřanů, dalších 20 procent nemá názor a pro rebely/džihádisty je jen 10 procent populace.