Nechci se teď zabývat otázkou, kam Egypt doma dospěl za těch sedm let, které od té doby uplynuly, ale faktem zůstává, že na mezinárodní scéně se už dokonale naučil dívat se svým někdejším „bílým pánům“ a jejich vazalům do očí zpříma. Spolu s Alžírskem a Libanonem nyní fakticky „vyoutovali“ celé jednání Ligy arabských států, které mělo pod vedením Saúdů podpořit západní „trestný útok“ na Sýrii. Ještě před pár lety by si přitom Saúdové (a s nimi potažmo Washington) v arabské lize prosadili cokoli…

A už po pár hodinách během prvního dne v Damašku je to jako déja vu. Víkendový raketový útok tří západních států je tu jednoznačně vnímán jako syrské vítězství. A dokonce hned dvojí, protože přišlo více méně současně s osvobozením Východní Ghúty. A tudíž i s pádem poslední větší džihádistické síly u Damašku, o nichž se mohl Západ se „svými“ Saúdy v boji za svržení syrského režimu opírat. I když, obrat ve skutečnosti nastal už dříve, na konci roku 2016, kdy vládní vojska s ruskou podporou a směsicí spojeneckých oddílů porazila Al Kajdu a její sponzory ve východním Aleppu. Nejspíš právě proto se hlavní část oslav státního svátku -- výročí odchodu posledního francouzského vojáka v roce 1946 -- dnes konají právě v Aleppu a nikoli v Damašku. A prý tam má dorazit i sám Bašár, šušká se tu…

Šéf parlamentu Hammúda Sabbágh prohlásil, že v Dúmě k žádnému chemickému útoku nedošlo, ale vše, co se následně odehrálo, jen „dokazuje koordinaci mezi Západem a teroristickými skupinami. Odrazili jsme ten útok a nyní jsme v bezpečí a silnější.“ Televizní kamery pak opakovaně zabíraly, jak mnozí poslanci povstávají a nadšeně tleskají… Západní raketový útok odsoudili mimochodem i vůdci syrských křesťanských denominací, kteří bůhví z jakého důvodu nepodporují americké a jiné „krásné, chytré a nové“ rakety útočící na straně džihádu. Když k tomu ještě Asadova kancelář hned ráno po útocích zveřejnila krátké video, na němž prezident s kufříkem energicky spěchá „do práce“, a renomovaní západní novináři přímo na místě vyvracejí celý příběh nejen s „chemickým útokem v Dúmě“, ale i oficiální popis raketového útoku jako takového, je jasné, že je režim na koni. Tahanice kolem inspektorů OPCW nebo lidí ze Světové zdravotnické organizace (WHO), kteří se najednou také chtějí do Dúmy podívat, i když jako jediní z celého systému OSN existenci „chemickému útoku“ na základě zpráv z doslechu potvrdili, jen dokreslují, že si „Damašek“ začíná určovat pravidla hry a nehodlá ustupovat tam, kde byl dříve ponižován. Ostatně, vízum prý nyní nedostal ani zvláštní vyslanec OSN Staffan De Mistura, který – přinejmenším při pohledu odsud, ze Sýrie -- po celou dobu svého mandátu jen nešťastně lavíruje mezi realitou a poslušností vůči Západu.