Irácký premiér Hajdar Abádí v pátek oznámil osvobození Tál Afaru z rukou Daeše a s ním – možná až příliš předčasně – i celé irácké provincie Ninive. Po dobytí Mosulu je pád Tál Afaru, který měl před válkou 200 tisíc obyvatel, pod kontrolou Daeše byl poslední tři roky a leží na strategicky významné dálnici mezi Mosulem a Sýrií, dalším významným vítězstvím nad Islámským státem v Iráku. Nyní se irácké ozbrojené síly a jejich spojenecké oddíly hodlají zaměřit na Al Huvejdžu, která je na trase mezi Mosulem a Bagdádem – tamní posádka Daeše už (po sérii tvrdých porážek z posledních týdnů v Iráku i Sýrii) prý navrhla, že by výměnou za bezpečný odchod město opustila bez boje.

Konec Islámského státu coby jakési územní entity se znovu o něco přiblížil. Ačkoli podle iráckých zdrojů se o Tál Afar sváděly ostřejší boje než o Mosul, celá operace ve skutečnosti netrvala ani týden. Možná už byly oddíly Daeše v regionu vyčerpané po marné devítiměsíční obraně Mosulu, který leží pouhých asi 70 kilometrů od Tál Afaru, možná se rovnou z celé oblasti už dopředu stáhly do bezpečí okolních pouští, asi dva tisíce z nich prý už před bojem přešly hranice do Sýrie, na některé nejspíš dopadla demoralizace a mnozí prostě „odešli“, třebas až domů, do Evropy či jiných částí světa. Daeš sice v Iráku dál kontroluje určité oblasti v údolí Eufratu a Tigridu, odkud stále může útočit například na Tikrít nebo Kirkúk, nicméně s Tál Afarem padla další kostka domina moci Daeše, aby s sebou v dohledné době srazila další, namátkou v Rakká či Dejrizoru. Potud je tedy vše vcelku jasné, ale…

USA těkající bloudící

Vzápětí iráckému premiérovi k důležitému vítězství pogratulovala i americká „koalice boje proti Daeši“. A to bez ohledu na skutečnost, že jak Mosul, tak i Tál Afar vedle irácké armády osvobozovalo také asi 15 tisíc bojovníků Íránem podporovaných Lidových mobilizačních sil (PMU), které jsou na americkém seznamu teroristických skupin. V převážně sunnitském Mosulu se PMU sice omezily jen na obklíčení města, aby zabránily bojovníkům Daeše v útěku, v Tál Afaru ale žije početná šíitská komunita, a tak už přímá bojová přítomnost PMU nebyla problémem. Právě „teroristé“ z PMU už loni v listopadu ovládli letiště u Tál Afaru, které nyní posloužilo jako nástupiště k útoku na město, zatímco americká koalice naváděla jejich údery a zajišťovala i další „servis“. Nelze navíc vyloučit ani možnost, že právě PMU, za nimiž stojí i premiér Abádí, ve finále v oblasti zůstanou v roli jakési „policie“.

Bezproblémová spolupráce mezi Pentagonem a proíránskými „teroristy“ z PMU přitom dokládá neuchopitelnost americké zahraniční politiky. Vychází totiž na světlo současně s tím, jak se Donald Trump snaží – bez ohledu na informace svých tajných služeb -- stupňovat kritiku Íránu s cílem zrušit smlouvu o íránském jaderném programu a zesilovat i tlak na regionální spojence Íránu. Nutno dodat, že bez úspěchu. Mezinárodní agentura pro jadernou energii (MAAE) opakuje, že Teherán svou část dohody plní, a odmítá i požadavek Washingtonu, aby Írán mezinárodní inspekci zpřístupnil svá vojenská zařízení. Podobně dopadla i snaha americké velvyslankyně při OSN Nikki Haleyové, aby světová organizace změnila mandát jednotek UNIFIL v Libanonu a postavila „modré přilby“ do cesty rostoucímu vlivu šíitského a proíránského Hizballáhu. Současně s tím ale USA zmírnily své sankce proti Hizballáhu, který je rovněž na americkém seznamu teroristů, neboť mají obavy, že by postih této vlivné organizace mohl negativně dopadnout na celou libanonskou ekonomiku. A k tomu americké speciální oddíly v Libanonu „zničehonic“ operovaly „blízko Hizballáhu“ při nedávné vítězné operaci libanonské armády, Hizballáhu a syrské armády na libanonsko-syrském pomezí…