Vláda informacím vojenské zpravodajské služby neuvěřila, protože vojenští zpravodajci již dvakrát totálně selhali - nic netušili o přípravách k anšlusu Rakouska a v květnu 1938 na základě falešných informací, jejichž pravost si neověřili, vyvolali mobilizaci a tím málem i válku s Německem.

Během zbývajících dní do okupace zbytku českých zemí se nikdo nepokusil o zničení vojenského materiálu a výzbroje, vše bez jediné výjimky padlo do rukou Němců, i prototypy nových typů tanků a výrobní dokumentace k nim, např. LT-38. Ba ani přípravy ke zničení se nepodnikly, údajně chrabří junáci, kteří před několika měsíci chtěli nebojácně bránit republiku před stejným nepřítelem, vše předali neporušené Wehrmachtu. Nikdo z důstojníků se nevzepřel, aby byť na nejnižším velitelském stupni armády nařídil zničení vojenské výzbroje; nenapadlo to ani řadové vojáky, všechny před několika měsíci údajně tak chtivé boje. Připomeňme vichistické loďstvo, které se samo potopilo, aby nepadlo do Hitlerových rukou.

Když československý štábní kapitán Otto Wagner předložil za války československé vojenské prokuratuře ve Velké Británii podnět ke zkoumání trestní odpovědnosti vysokých československých vojenských důstojníků za zhanobení cti čs. vojska tím, že se nepokusili v březnu 1939 zničit výzbroj a výstroj, byl Františkem Moravcem zřejmě na pokyn Beneše, určitě však s jeho vědomím, spolu s dalšími 28 umlčen, vyloučen z československé zahraniční armády a válku museli dobojovat po boku Svobodných Francouzů.

Když Neville Chamberlain vystupoval po návratu z Mnichova v Londýně z letadla, nedržel triumfálně nad sebou mnichovskou dohodu, nýbrž den po ní v Mnichově podepsané britsko-německé prohlášení o tom, že obě země nepovedou mezi sebou války, že budou konzultovat jakékoliv otázky týkající se obou zemí a pokračovat v úsilí při odstraňování možných zdrojů různic a tím přispět k zajištění míru v Evropě. V souladu se zněním tohoto prohlášení připomnělo Německo 28. 2. 1939 formální nótou Londýnu a další nótou i Paříži své pochybnosti o životaschopnosti Č-SR, které vyjádřilo již na mnichovské konferenci. Britská, ani francouzská vláda na nótu nereagovaly a tak se Hitler 13. 3. 1939 znovu obrátil nótou k britské vládě. Tentokrát Chamberlain svou konzultační povinnost splnil a odpověděl, že Velká Británie se „do záležitostí bezprostředně se týkajících jiných zemí“ nehodlá vměšovat. Tuto odpověď předal britský vyslanec v Berlíně Nevile Henderson ministru zahraničí Joachimu von Ribbentrop 14. 3. 1939 pozdě večer. Německá vláda však měla informaci o postoji Britů již dříve od své odposlouchávací služby.