Dováženým potravinám ošizeným oproti produktům stejného výrobce prodávaným na Západě lze úspěšně čelit takto. Zákazník pozná zhoršenou kvalitu a managementy řetězců začnou požadovat od výrobců stejnou kvalitu zboží jako na západ od Šumavy. Ale hned narážíme na dva těžko řešitelné problémy. Český zákazník je dodnes zvyklý na nekvalitní stravu od zavedeného přídělového systémem Němci v českých zemích v roce 1939 dodnes, takže nic nepozná a management českých řetězců, podle názvu založených zahraničním kapitálem, se skládá minimálně z 99 % z Čechů. Ti nejsou cvičeni ve vedení konkurenčního boje způsobem obvyklým na Západě, který po desetiletích vývoje pokud možno šetří zákazníka – nejvyšší metou českého manažera je bezohledně maximalizovat prodejní marži, tedy co nejvíce okrást bližního svého. Na tom závisí i výše jeho odměn. Takovým způsobem odrbávat zákazníky na Západě nelze – zákazník by přeběhl ke konkurenci. Aby řetězce v ČR mohly udržovat ceny na vysoké úrovni se stará s nejvyšší pravděpodobností kartelová smlouva o cenách, kterou se antimonopolní úřad nesnaží rozbít. Takže přeběhnout ke konkurenci v ČR nelze. Na Západě se ceny snižují bleskově i o jeden, dva centy, jakmile tak učiní jeden konkurenční řetězec mimo týdenní nabídku, ale zvyšují se velice zvolna a teprve tehdy, není-li zbytí kvůli zdražení prodávané položky, surovin a podobně – oddalování zvýšení prodejní ceny totiž poskytuje řetězci konkurenční výhodu. Promítnuto do českých poměrů by všechny řetězce prodávající zboží z eurozóny je musely během posledních měsíců několikrát zlevnit kvůli zvýšení hodnoty koruny. To se nestalo. I to je indicie pro existenci kartelové dohody o cenách.

Managementy nutí výrobce, a to i západní, aby pod stejnou značkou a balením jako na Západě dodávali do ČR výrobky ošizené. Obvykle se to děje tak, že řetězec stanoví maximální cenu, do které se výrobce musí vejít. Proč by výrobci zákazníku nevyhověli, když si to řetězec přeje? Jinak by poškodili přece sami sebe. Poláci, kteří mají velmi jedny z nejkvalitnějších potravin ve střední Evropě, tlačeni požadavky českých managementů, vyrábějí tedy pro ČR sýry, které téměř neviděly kravské mléko, nebo dodávají ošizené zmrazené pizzy či různé oplatky oproti dodávaným do Německa ošizených. V ČR se prodávají párky od německého výrobce ve stejném balení jako v Německu za 79,90 (v Německu za 2,39 €), aby v Česku obsahovaly méně masa; známý a vyhlášený nanuk je v Německu k mání 0,59 €, v Česku za 36,90 CZK, přičemž je značně ošizen na smetaně. České jazýčky vycvičeny letitým pojídáním odporných polárkových dortů, které sotva viděly kravské mléko, nic nepoznaly, když se v něm pro ČR snížil ve dvou krocích obsah kravského tuku.

České stravovací zvyklosti jsou další příležitostí pro zúžení sortimentu a pro podvržení zboží nižší kvality. Námahu Jindřicha Vaňhy, aby si Češi zvykli konzumovat více ryb, zhatila válka, pak bolševická éra a Vaňha odešel do podruhé exilu. Čechům z jeho snah zbyly pommes frittes, tatarská omáčka, rybí salát v majonéze a kaprovité vánoční veleobžerství. Už i matjesy se vytratily z prodeje. Průměrný Čech během roku jen tu a tam zavadí o tzv. rybí prsty.