Především „vysídlení československých Němců“ nemohlo být „samozřejmě následkem těžkých zločinů nacionálních socialistů, které se děly ve jménu německého lidu.“ Takto nazíráno, by v roce 1990 měli být analogicky všichni Češi vysídleni do SSSR, Severní Koreje nebo na Kubu za podílení se na komunistických zločinech v přibližně stejném percentuálním počtu jako Němci na zločinech nacionálního socialismu.

„Odsun německého obyvatelstva byl tedy na pozadí válečných útrap do značné míry z dobového pohledu pochopitelný.“ Nikoliv, protože většina evropských států si své Němce ponechala, a navíc válečné útrapy se českých zemí na rozdíl od států, které své Němce nevyhnaly, prakticky nedotkly. Své Němce vyháněly pouze Polsko, Jugoslávie a ČSR. Maďarsko pod tlakem sovětské okupační správy vysídlilo důstojným způsobem asi jen třetinu svých Podunajských Švábů.

„Z odsunu byly vyňaty osoby tzv. nepostradatelné pro hospodářskou výrobu a někteří příslušníci smíšených manželství.“ To není celá pravda. Českoslovenští Němci ekonomicky potřební byli co do šance vyhnout se vyhnání rozděleni do tří skupin. Přednost dostaly bezdětné, svobodné a ovdovělé osoby obojího pohlaví, a to ženy nad pětatřicet let a muži nad čtyřicet let. Pak následovaly bezdětné manželské páry, pokud manželka byla starší pětatřiceti let. Nakonec se připouštěla i eventualita, že v zemi zůstanou německé rodiny s jedním nebo nanejvýš dvěma dětmi, jestliže manželce bylo více než 35 let; to však bylo možné jedině tehdy, když Němci z předchozích dvou skupin početně nepostačovali k udržení nutného chodu podniků. Tvrdost stanovených podmínek ilustruje mimo jiné fakt, že podle znění opatření i směrnic nesměly ve svých dosavadních domovech zůstat žádné německé ženy mladší 35 let. V pozadí stál zcela nepochybně záměr dosáhnout podstatného snížení natality zbylé německé populace, a tím i usnadnit její postupné vymření.

Smíšená manželství. V roce 1945 tak směly žádat o zpětné přiznání občanství jen německé manželky Čechů, v roce 1947 měli tuto možnost němečtí manželé českých manželek a teprve od roku 1949, kdy už bylo po odsunu a v ČSR zbylo jen nepatrné množství původního německého obyvatelstva, ostatní.

Ponechání obyvatel Hlučínska („Prajzska“) v ČSR mělo své příčiny, protože německá státní příslušnost jim po mnichovské konferenci nebyla podle mezinárodní smlouvy z 20. 11. 1938 přidělena, nýbrž vrácena. Hlučínsko bylo Versailleskou smlouvou odtrženo v roce 1920 od Pruska a předáno ČSR – právní stát je nemůže zbavit státní příslušnosti – takže bylo pro československý stát poněkud nepříhodné je vyhnat, zejména hlásili-li se v naprosté své většině v obou československých meziválečných sčítáních lidu k československé národnosti. (Že to byl při obou sčítáních z hlediska českých sčítačích komisařů většinou evidentní podvod – sčítaní nesměli sčítací archy na Hlučínsku dostat k vyplňování vůbec do ruky a tamější komisaři měli pravomoc zapisovat údaje podle vlastního uvážení – nechme nyní stranou.) Menší část Hlučíňanů hlásící se při čs. sčítáních k německé národnosti však vyhnána byla. Navíc proti pojetí pana ministra patří Hlučínsko do Slezska, nikoliv k Moravě.

Doplnění. Za německé antifašisty bylo oficiálně uznáno 146 632 osob, z nichž okolo 23 tisíc v ČSR zůstalo, ostatní šli do odsunu. Zemské národní výbory (ZNV) v Praze v Brně s působností pro všechny české země vydaly v červnu 1945, kdo se má nebo nemá zařazovat do odsunu. Ty ale neobsahovaly žádnou výjimku vynětí z vyhnání pro německy mluvící židy. Židé, sotva přišedší z německých koncentráků, pokud se v předválečných československých sčítáních lidu nehlásili k československé národnosti a byli předtím perzekvováni NS-režimem jen kvůli své rase a nikoliv současně též pro odboj proti nacismu, byli z ČSR vyhnáni s ostatními československými Němci.

K posouzení, zda vyhnání československých Němců bylo etnickou čistkou nebo genocidou, uveďme, aniž bychom zatěžovali čtenáře podrobnou definicí OSN, krátkou definici genocidy z francouzského trestního zákoníku: „Genocida je realizace odsouhlaseného plánu, který směřuje k částečnému nebo plnému vyhlazení národní, etnické, rasové, náboženské skupiny nebo skupiny stanovené podle nějakého svévolného kritéria“. Rozhodnutí necháváme na čtenáři.

Tomáš Krystlík