Leták začíná tradiční sudetoněmeckou lží:

„Vyvraždili jste 271 000 našich příbuzných a na 3 000 000 jste vyhnali z našich odvěkých domovů. Ukradli jste veškeré naše majetky a zplundrovali naši zem. Dodnes se roztahujete v našich postelích.“

Jaká je pravda?

Naši předci, občané Československa, ani za okupace v tzv. protektorátu žádné Němce nevraždili. Naopak: nacisté, tedy i sudetští Němci, povraždili 360 tisíc československých občanů, z toho asi 270 tisíc Židů. Vzpomeňte Lidice, Ležáky… koncentrační tábory...

Z Československa nebyli odsunuti českoslovenští občané německé národnosti. Téměř žádní tu totiž nebyli. V podstatě všichni bývalí českoslovenští občané německé národnosti v tzv. Sudetech se dobrovolně po mnichovské zradě v r. 1938 (po záboru pohraničních oblastí Československa) stali občany Říše, německými občany nacistického Německa! Odsun sudetských Němců nebylo „vyhnání“ – sudetští Němci chtěli do Říše, jejich heslem bylo zpět do Říše. K Hitlerovi! Odsun nebyla ani žádná akce formou kolektivní viny: V Ústavním dekretu prezidenta republiky o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské publikovaném pod č. 33/1945 Sb. bylo jasně napsáno, že „osobám …, které prokáží, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem, zachovává se československé státní občanství“.Mnozí předci nynějších členů sudeťáckých organizací byli na základě Postupimské konference (17. 7.–2. 8. 1945) vystěhováni (nikoli vyhnáni) z poválečného Československa; důvodem bylo, že většinou aktivně ve 30. letech pomáhali rozbít územní celistvost Československa ve prospěch nacistického Německa; aktivně se tak účastnili na přípravě k následné okupaci Československa nacistickým Německem; dopustili se tak zrady na státu, ve kterém žili. Vystěhování těchto osob nebylo uplatněním kolektivní viny – ti, co nebyli aktivními nacisty, co se nedopustili zrady a chtěli v osvobozeném Československu zůstat – zůstali. Tedy slušní Němci, kteří se proti Československu neprovinili, zůstat mohli; a někteří také zůstali.