Zdá se, že prvním krokem k jejímu definitivnímu ukončení je zákaz výkonu veškerých biskupských a kněžských služeb emeritnímu arcibiskupovi Kryštofovi, Radimu Pulcovi... ale právě toto rozhodnutí pražského arcibiskupa Michala okamžitě vyvolalo mimořádnou aktivitu na sociálních sítích a internetu. Přinášíme Vám proto aktuální informace, které mají i politické kontexty a pozadí.

Působení pana profesora Radima Pulce v pravoslavné církvi

Okamžitě po vydání zákazu výkonu kněžských služeb, vznikly webové stránky s působivým oficiálním životopisem pana profesora, s dopisy věřících, peticí i výzvou na podporu vladyky Kryštofa s mottem: „Já věřím, že dobro tvořené člověkem, nesmí být trestáno!“ Podívejme se tedy na to dobro zblízka.

Podle nově dostupných informací, celý život pana Pulce nebyl normální (pro zajímavost: řecky se normální řekne kanonikos = kanonický). Sám pochází z rozvrácené starokatolické rodiny, která je dokonce tématem diplomových prací dnešních studentů. Díky podpoře komunistických přátel (pamětníci z tehdejšího odboru pro věci církevní pana Karla Hrůzy ještě žijí) mohl budovat svou „církevní” kariéru. Opustil jemu příliš těsnou starokatolickou církev, vstoupil do církve pravoslavné. Tam, kde jiní pravoslavní kněží naráželi na problémy se státní bezpečností, charismatickému panu Pulcovi vše procházelo. Co na tom, že záhy rozbil manželství kolegy kněze? Sám se rozvedl, zanechal manželku s 2 nedospělými dcerami, přijal mnišství s novým jménem Kryštof a jako „nadějný kádr” na budoucího biskupa byl poslán na studia do Řecka. V té době byl údajně i velmi podnikavý a podle vyjádření pamětníka, který nechce být jmenován, ale jehož identitu redakce zná, měl údajně „vyrábět” svaté ostatky a prodávat je důvěřivým Řekům.

O jeho osobním životě z pobytu v Soluni se také rozhodl promluvit před Konstantinopolským patriarchátem jeden z jeho kolegů, bývalých studentů, jak nám sdělil zdroj blízký patriarchátu. Jak se vůbec mohl za těchto okolností stát biskupem a arcibiskupem? O tom, kdo bude biskupem za totality si samy církve nemohly svobodně rozhodnout. Není pochyb, že Radim Pulec podporu komunistických represivních složek státu měl, stačí se podívat na data z životopisu: 1987 studia ve Velké Británii. 1988 vysvěcen na biskupa. V místní pravoslavné církvi panuje strach smíšený s respektem k jeho temným schopnostem. Odvážní duchovní letos zveřejnili dokumenty z historie církve, kde se dočteme o tom, že k jeho pravoslavné duchovnosti měli někteří výhrady víc než vážné, i tom, jak byla zmanipulována volba na pražského arcibiskupa, kterým se Kryštof Radim Pulec stal v roce 2000. Tím byla de facto otevřena jeho cesta k tomu, aby stanul i v čele celé místní autokefální církve.

„Za těch 13 let, co byl arcibiskupem pražským, ten absolutní morální úpadek, to bylo viditelné,“ shodují se pamětníci. „Za metropolity Doroteje neexistovaly tak bujaré oslavy, kde bytekl alkohol proudem...“Odtajněné dokumenty naznačují, že  Radim Pulec byl výborným manipulátorem, rád holdoval alkoholu a vždy měl také „skupinu věrných“.Nenadarmo jedno řecké přísloví říká, že špatný biskup nikdy nejde do Pekla sám, ale pochoduje tam širokou bránou se zástupem svých svedených oveček.