Volby jsou vnímány jako unikátní, protože jsou mírovým způsobem řešení konfliktů, rozdílných zájmů a hodnot v pluralitní společnosti, což v angličtině lapidárně vyjadřuje rčení Ballot, not bullet (volební lístek, ne kulka). Volby mají předurčit, jaká témata a jakým způsobem budou řešena. Z mnoha společenských problémů a konfliktů, mnohdy dílčích a často malicherných, kandidáti usilující o politické posty vybírají problémy, které vnímají jako důležité, a ve volební kampani nabízejí způsob jejich řešení. Volič vše promyslí a volí ty strany či osobnosti, jež nabízejí z jeho hlediska řešení závažných problémů kvalitním způsobem. Ten, kdo ve volbách vyhraje, pak své sliby realizuje.

A dost. Nevím, jestli čtenář měl dost trpělivosti, aby dočetl první odstavec. Ne že by ten text byl nepravdivý, jako ideální model (nejlépe v laboratorních podmínkách ideální společnosti) jej lze jistě použít. Ale nešťastný volič, který sleduje volební cvrkot, tj. kampaně a jejich komentáře, má pocit, že nepřítel je před branami a že jeho hlas v krajských, případně i v senátních volbách, sice zásadním způsobem neovlivní, jak se mu bude v jeho kraji žít, ale předurčí osudy této země, Evropy a možná i světa na další desetiletí. Zdá se, že ve hře je (ne)řešení migrační krize, zachování či pád Evropské unie (a tím globální rovnováha), udržení či pád vládní koalice, politická budoucnost všech šéfů politických stran (kromě Babiše).

Béčkové hlasování

O co vlastně tedy v krajských a senátních volbách jde? Obecně mezi politology panuje shoda, že se (podobně jako evropské volby) řadí mezi volby druhého řádu, tj. volby, které se vyznačují nižší účastí voličů, přičemž voliči, kteří k volebním urnám přicházejí, svou účast využívají k vyjádření (ne)spokojenosti se současnou vládou. Na rozdíl od místních voleb (pomineme-li velká města) je hlasování v krajských a senátních volbách výrazně ovlivněno stranickými preferencemi voličů, volí se spíše tradiční strany nežli různá ad hoc uskupení nezávislých či sdružení „Pro“ (něco). I když, kdo ví. Trendy posledních let spolu s otřesy stranického systému naznačují, že může dojít k překvapení.

Co jsou ale momentálně tradiční strany? Odpověď není tak jednoduchá. ČSSD, KSČM, KDU-ČSL, ODS budou asi voliči vnímané jako tradiční; podobně asi i TOP 09. Bez ohledu na neexistující tradici, vzhledem k parlamentnímu a hlavně vládnímu působení budou k Babišovu „hnutí ANO“ voliči přistupovat také stranicky, nikoli jako k nestranické alternativě. Z hlediska stranickosti/nestranickosti při oslovování voličů jsou velkou neznámou Starostové – zakotvení ve „velké“ politice se silným regionálním a místním zázemím mají šanci uspět. Navíc si zde i ověří, zda samostatná značka (či spojení s jinými seskupeními) může fungovat i pro parlamentní volby.

Zároveň proběhnou senátní volby, jež v našem prostředí jsou snad ještě volbami o řád nižšími, pokud vezmeme v úvahu účast voličů zejména v druhém kole. Zdá se, že čím méně voličů, tím více kandidátů. I v těchto volbách se volí převážně stranicky a s jistou mírou nadsázky se dá říci, že vyhrává ten kandidát, jemuž se podaří dostat své voliče k volebním urnám, tj. nahrává to spíše reprezentantům stran s disciplinovanými voliči. Je otázkou, zda ještě něco takového, kromě KSČM, v českém politickém spektru existuje. Kdysi disciplinované voliče měla ODS, ale to je spíše minulostí.

Při volbách do Senátu ovšem strany vždycky vyhledávaly mediálně známá jména, úspěchy zaznamenávali i mediálně známí „nezávislí“. Fenomén „nezávislých“ ale spíše zeslabuje, častá jsou naopak různá stranicko-nestranická spojenectví a koalice, někdy i dost překvapivé. To alespoň v některých případech v minulých senátních volbách přineslo úspěch stranám, jež by jinak vůbec neměly šanci na úspěch v daném obvodě do senátu proniknout.

Vraťme se ale k našemu voliči, který zvažuje, co všechno jeho hlas může způsobit. Především na úrovni krajů, by měl zhodnotit, co kdo udělal a neudělal, a také zvážit, zda sliby lze vůbec splnit na úrovni té instituce, do níž se volí. To platí vždy, ale volič to v zásadě nedělá. Zdá se, že poprvé za existenci krajů se v krajských volbách ani moc neprosadí „protestní“ hlasování proti vládě, spíše půjde o soupeření dvou hlavních stran současné vládní koalice. Opozici se nepodařilo najít celostátní téma, které by dokázalo mobilizovat voliče. Elektronická evidence tržeb není totéž, co bývaly poplatky u lékaře. Vládě, i díky ekonomické situaci, se daří nenaštvávat voliče, řada populárních opatření přijatých v poslední době spíše hovoří pro ni. Konflikty zájmů a mediální vlivy, které vyvolávají otazníky zejména s Babišovým působením ve vládě, voliče v našem prostředí příliš nevzrušují; koneckonců příliš dlouho se tyto otázky ze strany současné pravicové opozice bagatelizovaly v době, kdy byla u moci a kdy skutečné ošetření konfliktů zájmů, transparentnost rozhodovacích procesů a jistá míra regulace, byly vnímány jako něco, co narušuje tržní prostředí. Populisticky využívané problémy související s migrační krizí, které v posledních měsících mediálně odsouvaly do pozadí jiné závažné problémy společnosti, již možná trochu vyčpěly a ztratily na razanci.

Odsouzeni k úspěchu

Každé volby mají samozřejmě vnitropolitické dopady a ovlivňují postavení jednotlivých aktérů. Zajímavé budou výsledky ANO, pro něž jsou senátní, a vlastně i krajské volby novinkou; do jisté míry se ukáže, jak dalece se ANO podařilo vytvořit si stabilnější jádro voličů. V osmi volebních senátních obvodech (z 27) stávající senátoři znovu nekandidují. Jde o čtyři senátory za ODS a čtyři za ČSSD. Tradičně to bývá vnímáno jako riziko, že daná strana s novým kandidátem senátorské křeslo neudrží (i když popravdě řečeno mi v některých obvodech připadá riskantnější kandidatura stávajícího senátora). Bude zajímavé, zda ANO do takto „volných“ senátních obvodů pronikne a zda také bude schopno získat významnější vliv v krajích právě díky „stranickému“ hlasování. Svým způsobem ANO nemůže prohrát, každý zisk mandátu bude úspěchem, protože růst z nuly jinak interpretovat nelze. Pro ČSSD musí naopak volby skončit „neúspěchem“, oranžové tsunami před osmi lety se opakovat nemůže, ale v dané situaci se silným vládním soupeřem musejí být výsledky horší i než před čtyřmi lety. Pro postavení premiéra a stranické vedení bude důležité, které ze soupeřících vnitrostranických „frakcí“ budou úspěšnější, kdo bude označen za „viníka“. Pro ODS budou krajské volby hodinou „pravdy“; místní volby před dvěma lety ukázaly, že strana má stále ještě regionální zakotvení, pokud se to ale nepromítne do výsledků krajských voleb, bude to znamenat, že strana se nedokázala odpíchnout ode dna a prostor na pravici vyprazdňuje. Otázkou je pro koho? Top 09 bez Starostů ztrácí šanci a Starostové by se v případě úspěchu v krajských volbách pak museli výrazněji ideologicky profilovat.

Dá se předpokládat, že krajská zastupitelstva budou fragmentovanější, než jsme byli zvyklí. Situace nahrává menším seskupením, pokud se jim podaří překročit klauzuli, zároveň se složení krajských zastupitelstev asi bude jedno od druhého více lišit. To nemusí být špatně, z hlediska politiky je to možná lepší varianta než oranžová, modrá či jiná podoba tsunami.

Autorka je politoložka

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami