Milý Mílo, přišla chvíle rozloučení, naše 27 leté manželství je u konce. Co k němu říct? Byl jsi výjimečný člověk, a život s výjimečnou osobností není průměrný nebo obyčejný. Nemůže být takový. Abych tak řekla, pro mě to byly roky nepohodlné, ale učit se od tebe a sledovat tě bylo inspirativní. Naučila jsem se od tebe především používat vlastní mozek, dívat se na fakta z různých úhlů, pochybovat, ověřovat si informace a hledat v pramenech.

Když ses narodil, Sudičky ti přály, dostal jsi od nich inteligenci, potřebu vědění, charakter, obětavost, silné sociální cítění, solidárnost. To ti nadělily dvakrát. Pracovitost ti daly aspoň třikrát. Vlastně si nevzpomínám, že by sis někdy udělal pár dní volno, pořád jsi něco četl, psal, studoval, něco pro někoho dělal, zařizoval, sháněl, pracoval jsi o nocích, nebyl jsi doma po večerech, ani o víkendech ani o dovolených. Křížem krážem jsi projezdil republiku, pomáhal jsi zdarma každému, kdo se na tebe obrátil, a rozdával jsi peníze bez rozmyslu. Na sebe jsi vůbec nedbal, nestaral ses o sebe. Spal jsi 4- 5 hodin denně. Nechápala jsem, kde se v tobě bere tolik energie.

A tvoje nedostatky? Odmítal sis připustit, že tvoje schopnosti a síly mají hranice, že nemůžeš spasit svět. A vůbec, absolutně vůbec jsi neměl instinkt na lidi. Měl jsi neotřesitelnou víru v lidskou slušnost, v lidskou dobrotu. Domníval ses, že když se ty chováš k lidem férově a otevřeně, je samozřejmé, že se k tobě budou chovat stejně. Jenže to je chybná premisa. Časem tě obklopili tě lidé, pro které je čestné slovo prázdná fráze a podání ruky prázdné gesto, zatímco pro tebe to byl závazek. Mezi takovými osobami jsi nemohl obstát. Důvěřoval jsi, ale neprověřoval.

Přesto, že ses doslova rozdával pro druhé, měl jsi hodně nepřátel. Já vím proč. Samozřejmě že tvoje nadprůměrné IQ iritovalo primitivy. Ale především jsi byl černým svědomím lidí, kteří mají ohebnou páteř a pružné svědomí, morálním políčkem těm, kteří mění své zásady jako ponožky a kteří utekli od povinností ke korytům. Lidem bez charakteru jsi ukazoval, že se dá žít zásadově, nezištně a čestně. Bohužel jsi měl zavilé nepřátele i ve svých vlastních řadách. O to byli zákeřnější.

Charakter člověka netkví v jeho politickém přesvědčení. Charakterní člověk nemění své názory a postoje s ohledem na jejich momentální výhodnost a podle nálad v okolí.  V tom jsi byl opravdový charakter. Ti, kteří do tebe kopali a kopou i po tvé smrti jen kvůli tvému přesvědčení, jsou ze stejného těsta jako sekyráři z 50. let nebo aparátčíci normalizace. Jsou strůjci nových bezpráví a předávají svou nenávist dalším generacím. Je úplně jedno, jestli jsou v partaji rudé, modré, oranžové, pruhované nebo žádné. Najdou se všude. Opakuji, charakter člověka netkví v politickém přesvědčení.