Znovu zdůrazňuji, je to z amerických poměrů. A že v té dnešní Americe se můžeme setkat se dvěma druhy podnikání. Vidíme zde takové, kde práce zaměstnance uživí, a to je reálná ekonomika. Avšak jsou zde podniky, kde práce lidi neuživí. To je parazitní ekonomika.

Úvaha o parazitech pochází z příspěvku Nicka Hanauera z letního čísla žurnálu The American Prospect. Je to žurnál nezávislé neziskové žurnalistiky, který žije z předplatného a darů, a má tak volné ruce pro uchopení témat, které jiným odhánějí inzerenty.

Tady je namístě malá odbočka – na text mne upozornila svodka toho nejlepšího ze světového tisku, kterou publikují na českém webu Vlkovo bloguje. Je to opravdu kvalitní servis pro občanskou žurnalistiku. Neomylný výlov vynikajícího Vlkovo bloguje právě v tomto rybníku mi potvrdil, že se mohu o jejich tiskové rešerše opřít. Jsou to dřeňovky, jak jsme říkávali v redakci, když šlo o něco, za co dostaneme nejprve po tlamě, a pak třeba nějakou cenu. Nebo vyhazov.

Tolik k radosti, že něco funguje, a teď k té parazitní ekonomice.

http://prospect.org/article/confronting-parasite-economy

Politici rádi slibují, že do volebního okrsku nebo do celého státu přitáhnou „dobrou práci“, a tím myslí místa v reálné ekonomice, která poskytují slušné středostavovské mzdy, píše Hanauer o tom, jak to chodí „u nás v Americe“. Dobrá práce nabízí příjem, benefity a pojištění v takovém rozsahu, aby jejich příjemce byl výraznou součástí ekonomiky jako spotřebitel i jako plátce daní. Reálná ekonomika je totiž motorem jak nabídky, tak poptávky, a zároveň plní státní pokladnu zdroji. Ty potřebujeme na výchovu dětí, udržování infrastruktury, investice do výzkumu a vývoje, financování sociálních služeb a zajištění národní obrany. To není těžké pochopit.

Zato parazitní ekonomika je tvořena společnostmi (velkými i malými), které se orientují na podnikatelský model nízkých mezd. Je jedno, zda to dělají z hlouposti, ze zvyku, nebo z čiré hrabivosti. Takové podnikání samozřejmě ekonomiku moc nerozhýbe. V ekonomice, ve které desítky milionů Američanů pracují za hladové mzdy, není možní plánovat život dál než ze dne na den. Bídou tak nasákne i poptávka. Zatímco reálná ekonomika poptávku tvoří, parazitní ekonomika ji dusí.

Rozdíl je i jinde. Reálná ekonomika v Americe vytvoří ročně 5 bilionů dolarů daňových příjmů do místních a státních rozpočtů i do rozpočtu Unie. Parazitní ekonomika je pak z těchto daní dotována. Reálná ekonomika poskytuje dětem vzdělání a příležitosti, aby vznikla nová generace inovátorů, podnikatelů a občanských vůdců, zatímco parazitní ekonomika využije jejich vzdělání, ale zároveň jim chystá pasti, které je přinutí převzít bídu rodičů.

Reálná ekonomika naplňuje slib kapitalismu, zatímco parazitní ekonomika jej nemilosrdně podkopává, shrnuje autor do zobecňující myšlenky. Věc je tedy jasná. Teď kudy ven.

Autor je podnikatel a rád by zaměstnancům přidal. Leč nemůže. Ne, že by to nedovolovala produktivita nebo marže. Dalo by se s tím vyžít. Avšak když něco takového udělá sám, sníží se jeho konkurenceschopnost. Mzdy jsou náklady. Bude mít vyšší náklady než ostatní, kteří by si taky mohli dovolit vyšší mzdy, ale taky to nemohou nebo nechtějí udělat. Je to začarovaný kruh. Tady podnikatel nemá volné ruce.

Musíte nám to nařídit, radí autor. Musíte zvýšit povinnou minimální mzdu. Když to bude povinné a udělají to všichni, poměry na trhu se nezmění. S vyšším nákladem si snadno poradíme. Vyšší mzdy zároveň nabídnou zdroje pro lepší veřejné služby, školy, zdravotnictví, silnice, kterých využíváme. Naše konkurenceschopnost se zvýší. Sami to však nedokážeme. Tady musí rozhodnout stát, autorita. Už aby to bylo.

Tak uvažují v Americe.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.