K části vydání pořadu z 5. ledna 2014, bezprostředně se týkající  zájmové sféry spolku Šalamoun, tedy k rozhovoru s předsedou Soudcovské unie Tomášem Lichovníkem a předsedkyní Unie státních zástupců Lenkou Bradáčovou, mám tentokrát jen malou výhradu k obecné koncepci, za kterou možná ani není Václav Moravec odpovědný. Příznivý stav patrně nastal proto, že proti moderátorovi seděli vysoce kvalifikovaní lidé, kteří nad ním měli tak zjevnou vědomostní převahu a nezaostávali za ním ani ve vyjadřovacích schopnostech, že  na ně prostě neměl a tentokrát se překvapivě podrobil danému stavu sil.

Zejména výkon Lenky Bradáčové byl přímo oslňující. Uplatnila nejen dokonalou věcnou a právní znalost,  ale i důvodné kritické výhrady k současné podobě trestněprávních předpisů. Na mém hodnocení vystoupení předsedkyně Unie státních zástupců nemění nic ani skutečnost, že ji mnou velmi vážený komentátor Eric Best lehce znectil na facebooku kvůli příliš nápadnému nalíčení: svědčí to spíš proti němu než proti ní, protože v postavení, které zmíněná dáma zastává, zevnějšek není tak důležitý jako obsah hlavy. Jen na okraj dodávám, že jeho nelibost nesdílím. Rozdílnost našich názorů může mít povahu generační: až Eric Best dospěje do mého věku, možná si také přestane všímat takových podružností, jakou je nalíčení ženy.

Pokud mám výhradu k pořadu, pak se týká toho, že zapadá do linie lehkomyslného přístupu veřejnoprávní televize k šíření manipulativních projevů obžalovaného Davida Ratha a jeho obhájců. Bývalý poslanec je vynikající řečník a demagog, který cíleně využívá prostoru, poskytovaného Českou televizí, k zpochybňování činnosti orgánů činných v trestním řízení obecně a v jeho kauze zvlášť. Protože žalobce nemůže jeho pábení čelit ve stejném rozsahu, může to vyvolat takový posun veřejného mínění ve prospěch pana obžalovaného, že do května, kdy snad má dojít k vynesení rozsudku, veřejnost bude vidět na jeho hlavě  trnovou korunu mučedníka. Tím nechci říci, že by bylo správné úplně jej umlčet, ale velikost poskytovaného mediálního prostoru by měla být přiměřená omezením, daným informační kázní  žaloby: i zde by měla platit rovnost zbraní.

Z obsahového hlediska je ale informační nevázanost Davida Ratha na jedné straně užitečná, protože díky ní se do povědomí veřejnosti dostanou záporné poznatky, na které upozorňuje spolek Šalamoun i jiná  občanská sdružení již dlouhé roky, ale sdělovací prostředky je od nich nepřijímají a nezveřejňují a oficiální místa je zhusta popírají. Česká televize by měla vysvětlit, proč projevuje takovou přízeň právě Davidu Rathovi, když stejným stížnostem jiného původu nevěnuje pozornost.

Na druhé straně má vstřícnost České televize stinnou stránku: David Rath totiž se stejnou samozřejmostí uvádí pravdivé informace jako nesmysly. Veřejnost nemá možnost prověřit, jak to s věrohodností jeho sdělení vypadá. Díky jeho sebejistému podání pak bere vše bez rozdílu jako zjevenou pravdu.