V minulosti se podrobil výslechu v přípravném řízení koncem prosince r. 2014. Jeho tehdejší výpověď soud procesně provedl jako důkaz čtením protokolu při hlavním líčení. Okolnost, že si žalobce vyžádal výslech při hlavním líčení až po skončeném dokazování, je sama o sobě pozoruhodná. Za zmínku stojí i skutečnost, že pan obžalovaný si nepřišel poslechnout jeho výpověď.

Je to zajímavý svědek, jehož výpověď byla pro soud zdrojem unikátních informací o obž. Shahramu Zadehovi, jeho rodině a společenském zázemí. Ze všech obžalovaných zná pouze obž. Shahrama Zadeha. Seznámili se v r.1999, v době Zadehova univerzitního studia, a později spolupracovali v podnikání v Dubaji.

Cenu výpovědi tohoto svědka jako příspěvku k usvědčování obž. Shahrama Zadeha snižuje skutečnost, že o žalované trestné činnosti nic neví.

Pro povahu tohoto řízení je příznačné, že svědek měl vypovídat o věcech, které se až na výjimky staly nejpozději v r.2012. Ostatně stejně na tom byla většina svědků, vyslýchaných v posledním roce.

Výslech svědka z počátku vedl státní zástupce. Vyptával se na věci osobního života a rodiny pana obž. Zadeha v takovém rozsahu, že přiměl jeho obhájce k vznesení námitky, neboť se domníval, že požadované informace nejsou pro trestní řízení potřebné. Předseda senátu byl ale jiného mínění, námitku zamítl a obhájci přikázal, aby se posadil.

Svědek pak poskytl informaci o obchodních aktivitách v Dubaji pana obžalovaného i svých. Podal vysvětlení k některým osobám a společnostem, jež v té době spolupracovaly s obž. Shahramem Zadehem, o jeho finančních záležitostech včetně půjček, které pro něj v Dubaji zprostředkoval.

Žalobce zajímaly obchodní společnosti, vlastněné v Dubaji obž. Shahramem Zadehem. Věnoval pozornost podivnému neuskutečněnému záměru českých podnikatelů na nákup apartmánů v Dubaji. Složili zálohy, které v případě odstoupení od smlouvy propadly prodávajícímu. Chtěl vědět, kdo zprostředkoval českým zájemcům tyto obchody a zda se apartmány nakonec prodaly jiným osobám. Je možné, že žalobce podezírá obž. Šahrama Zadeha, že tímto způsobem vyváděl do Dubaje výnosy z trestné činnosti.

V rámci tohoto výslechu státní zástupce předložil soudu smlouvy, získané v rámci vyšetřování jiného případu. Zabýval se jimi velmi důkladně. Předestřel je k vyjádření svědkovi, který ale uvedl, že nezná osoby, v nich zmiňované a obecně o nich věděl velmi málo, většinou nic.

Státní zástupce poukázal na určité rozdíly mezi svědkovou výpovědí z přípravného řízení a současnou. Tázal se, zda na svědka byl vyvíjen nějaký tlak.

Položil také svědkovi otázku, zda má rád obž. Shahrama Zadeha.

Když státní zástupce vyčerpal otázky, další vedení výslechu převzal předseda senátu. Rovněž se zajímal o rodinu obž. Zadeha a vztahy v ní, a to do větší šíře a hloubky než žalobce. Také se vyptával na rodinné poměry svědkovy.

Z obchodních záležitostí ho zajímaly smlouvy, v kterých se kupující zavazoval ke složení zálohy, jež v případě nedoplacení kupní ceny propadne. Zřejmě je považuje za nástroj vývozu peněz do Dubaje. Stejně jako před ním státní zástupce, také předseda senátu důrazně požadoval vyjádření, která ze dvou svědkových výpovědí (z přípravného řízení nebo dnešní) je pravdivější.

Výslechu se pak znova ujal státní zástupce, který se vyptával na různé osoby a společnosti, jež svědek většinou neznal.

Obhájci ani obžalovaní neprojevili zájem o otázky nebo vyjádření k výpovědi tohoto svědka.

Průběh výslechu svědka Jiřího Zemana jako „folklorní vložka“ oživil spor mezi Zadehovým obhájcem a předsedou senátu, kdy obhájce odmítl pochopit, že během jednání nesmí používat mobilní telefon a nechtěl se podřídit pokynu, aby jej odstranil ze stolu. Zákaz používání mobilního telefonu v soudní síni je notorieta. Za časů nedávno minulých k „zajiskření“ mezi předsedou senátu a obhájci nebo obžalovanými docházelo dosti často. V současnosti jde o výjimečnou bezvýznamnou událost.

Po odchodu svědka obhájci předložili návrh na obstarání znaleckého posudku z oboru odvětvová ekonomika- účetní evidence k objasnění účetních operací společnosti Ecoll Invest a.s.

Výslechem svědka Jiřího Zemana agonie této kauzy neskončila. Našel se další uchazeč o dohodu o vině a trestu obž.

Jiří Turták. Měl předstoupit před soud 15. února 2021 v 8:30, ale zdržel se někde na cestě, takže jednání začalo až ve 12:00 a skončilo za necelou hodinu.

Předseda senátu pak odročil jednání až na středu v 8:30. Jiří Turták se snažil v úvodu svého vystoupení vysvětlit, že si sice je vědom trestnosti svého jednání, ale do „obchodu“ jej z počátku zasvětil obž. Josef Schmit (který mezitím zemřel) takovým způsobem, že měl dojem, že půjde o legální činnost. Teprve později pochopil, o co jde, nicméně pokračoval. Předseda senátu jej vysvětlením a navazující otázkou navedl k jednoduššímu, jednoznačnému popisu jeho činnosti. Vypověděl pak, že jeho prvním úkolem, za jehož plnění dostal malý plat, bylo personálně obsadit společnosti, zřízené pro tento „obchod“ a zprovoznit je. Jednatelé měli dostávat malou mzdu. Pak měl inkasovat hotovost z účtu a předávat ji obž. Josefu Schmitovi. O dalším osudu peněz nic nevěděl.

Na vyzvání předsedy senátu se vyjádřil k vzájemnému postavení se zesnulým obž. Schmitem. Jeho popis se liší od výpovědi svědkyně vdovy Schmitové z r.2019. Rozpory nemají pro řízení význam.

Ani v tomto případě nebyl zájem o otázky a vyjádření.

Dne 17. února 2021 předstoupil před soud jako další zájemce o dohodu o vině a trestu obž. Roman Kroča. Upozorněn předsedou senátu, že podmínkou dosažení dohody je jak doznání viny co do skutku, tak přijetí právní kvalifikace dle obžaloby, podrobil se dodatečnému výslechu. Vypovídal o navázání kontaktu s obž. Michalem Šimákem, který mu nabídl zapojení do výhodného obchodu. Po dohodě s ním založil obchodní společnost, která pak sloužila k provádění žalované trestné činnosti. I když byl jednatelem společnosti, fakticky byl podřízeným obž. Michala Šimáka, kterému poskytoval podklady pro obchody. Popsal své činnosti při řízení obchodních operací. Vysvětloval při tom i pracovní náplň obž. Michala Šimáka. Zmínil se, že jeho působení mělo být podle původní dohody dočasné. Hovořil i o dalších osobách, které se okrajově objevovaly ve firmě. Tvrdil, že nevěděl, jak se firma vyrovnává s daňovými povinnostmi.

Po vystoupení obž. Romana Kroči státní zástupce navrhl výslech dalších dvou svědků.

V této fázi jsou obžalovaní rozděleni na dvě skupiny: podstatná část „malých ryb“ žádá o dohodu o vině a trestu, zatímco obžalovaní č.1-5 nadále trvají na nesmyslnosti obžaloby.

Neplánované přerušování hlavního líčení je jistě nepříjemné pro předsedu senátu a přísedící, ale ti zůstávají v soudní budově a v prolukách se mohou věnovat jiné práci. Naproti tomu obhájcům a obžalovaným, jichž většina se na toto jednání sjíždí z různých míst, vznikají značné neproduktivní časové ztráty. V této fázi řízení ale většina ztrát času vzniká z příčin, jež soud nemůže ovlivnit.

(článek Dohoda o vině a trestu jako brzda ZDE)