Zdeněk Jemelík: Který okres bude hájit naše armáda?

16.03.2026 11:00 | Komentář
autor: PV

V neděli uplynulo 87 let od vjezdu německého tančíku s chlapem v černé kombinéze ve věži na náměstí mého tehdejšího bydliště. Za ním dupala pěchota, jejíž večerní čepobití se pak neslo nad městem z kasáren snad až do konce války.

Zdeněk Jemelík: Který okres bude hájit naše armáda?
Foto: Archiv Z. Jemelíka
Popisek: Zdeněk Jemelík

Mám sice v paměti zvukový vjem čepobití, ale žádný  zvukový doprovod z davu na chodníku. Přihlížející asi na rozdíl od henleinovské chátry mlčeli. Později jsem se dověděl, že o den dříve se od Československa odtrhlo Slovensko. A včera jsem zaznamenal v České televizi připomínku odporu posádky ve Frýdku-Místku. To bylo vše.  Dříve pravidelně připomínané výročí potupné okupace vymizelo z priorit mediálního zájmu.

Na pozadí těchto vzpomínek nabývá zvláštní ráz cynická otázka z nadpisu článku, kterou mi poslal kterýsi čtenář. Před 87 lety kapitulovala mohutná, dobře vyzbrojená armáda, jejíž vojáci v naprosté většině byli vlastenci,  chtěli bojovat, ale nesměli. Od té doby se stále tu a tam ozývají debaty, zda se tehdy Československo mělo bránit a najdou se kritici, kteří dodnes vyčítají prezidentu Edvardu Benešovi, že odletěl do Anglie, ač kdysi sliboval, že odejde s armádou do slovenských hor.

Čtenářovu otázku je možné formulovat i poněkud jinak: co by se stalo, kdyby po konečné porážce Ukrajiny kremelský vládce dostal chuť zopakovat invazi z 21.srpna 1918? Tehdy se hypoteticky mohla agresorovi postavit rovněž mohutná a dobře vyzbrojená armáda, ale pod komunistickým velením jiná možnost než nekladení odporu nepřicházelo do úvahy. Dnes by sice velení snad bylo politicky správně orientované, generálů a plukovníků máme asi víc než tanků,  ale téměř by nebylo komu velet. Až dodnes účinkuje polistopadový romantismus: vojenské napadení z našeho okolí nehrozí, proto jsme si mohli dovolit zrušit povinnou vojenskou službu a stačí, když ze zdvořilosti občas pošleme pár žoldnéřů do zahraničních misí spojenců. Skvělý výkon jejich služby zasluhuje nejvyšší ocenění, ale naši bezpečnost před napadením zvenčí nezajistí.

Národ přežil obě okupace – nacistickou i sovětskou – bez velkých ztrát na životech, ale souhrn vyvolaných osobních tragédií je nezměřitelný a nesporné jsou škody morální.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Mgr. Jana Černochová byl položen dotaz

Vážená paní exministryně

nedávno jste prohlásila, že USA jsou náš největší spojenec. Zvláštní vyslanec amerického prezidenta Donalda Trumpa pro Bělorusko John Coale právě Evropany vulgárně označil za „bandu sr*čů“. Co tomu říkáte, když o Vás takto mluví Váš největší spojenec? Petr Kryl

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Z božího dopuštění a milosti předsedy vlády a prezidenta

12:46 Zdeněk Jemelík: Z božího dopuštění a milosti předsedy vlády a prezidenta

Nerad se pouštím do obecných úvah mimo rámec trestního řízení, ale občas mi to nedá, protože výstřel…