O táboře v Letech u Písku se mluví už mnoho let. Pro čtenáře, kteří přesně neví o co jde, bude asi nejlepší, když se podívají např. na oficiální stránky kulturní památky Pietní místo Lety. Tam se v úvodu historického přehledu dozvědí, že tábor stál dva kilometry východně od obce Lety, že od 8. 8. 1940 sloužil jako pracovní tábor, od 1. 1. 1942 byl sběrným táborem a od 2. 8. 1942 se stal cikánským táborem. V dalším textu je popsán průběh „života“ v táboře včetně nelidských podmínek, a to až do března 1943, kdy byli první letští vězni zařazeni do osvětimského transportu. Dne 4. 5. 1943 bylo největším transportem do vyhlazovacího tábora transportováno 370 osob. Celkem jich bylo 420.

Velmi smutná historie nesmírných útrap lidských bytostí, které jim způsobily zase lidské bytosti a zvrhlá ideologie.

Není sporu o tom, že je nutné si tyto události neustále připomínat. Není sporu ani o tom, že by se to připomínání mělo odehrávat u památníku v místě prožitého utrpení těchto lidí.

Problém je jinde

Za socialismu se na tábor jaksi „trochu“ pozapomnělo a v 70. letech 20. století byl v blízkosti a na části bývalého tábora postaven vepřín. Historii tábora náhodně objevil v roce 1992 Američan Paul Polansky, v roce 1995 byl v Letech odhalen památník. V polovině 90. let 20. století slíbila vláda odkup a zbourání vepřína, ale dosud se tak nestalo. V roce 1998 byl památník prohlášen kulturní památkou a od roku 2009 „spadá“ jeho správa pod Památník Lidice. V červenci 2013 vyzval Výbor OSN pro lidská práva Českou republiku, aby vepřín uzavřela . Tolik velmi stručně fakta o poválečném osudu tábora.

Až loni na podzim vláda schválila odkup vepřína a rozhodla o tom, aby byl vypracován znalecký posudek k určení ceny. Podle ministra zemědělství prý poté vláda vepřín odkoupí. Podle ministra kultury Hermana „nějaká čísla existují, ale já bych asi mařil ty záměry, kdybych s nimi šel na veřejnost. Uvidíme, co přinese odborný posudek“.