Akademie věd je normálně dost v informačním stínu. Asi jako Akademie múzických umění nebo Akademie třetího věku. Začátkem devadesátých let došly věci tak daleko, že část veřejnosti na otázku o Akademii věd odpovídala otázkou: To ještě existuje? Vinou neobratnosti tehdejšího svého vedení totiž akademie byla chápána jako něco typu SČSP. Skutečně, tehdy osud akademie měli v rukou lidé, co netušili, že koncept aktivních výzkumných akademií věd nevznikl v bolševickém Rusku ve 20. století, nýbrž v Německu na počátku 18. století. A že v sousedním Německu takovou akademii mají, a to dnes pod názvem Společnost Maxe Plancka, vzniklou v r. 1911, a ta nyní má kolem 80 ústavů s nějakými 17000 zaměstnanci. A asi dvacet let trvalo, než akademičtí lodivodi zvěděli, že Společnost Maxe Plancka nežije z nárazových grantů, nýbrž ze stabilního rozpočtu. Ten rukolapný argument ze sousedního Německa pro další existenci akademie u nás ležel roky nepoužit. V důsledku poslední prezidentské kampaně se sice akademie nyní na chvíli dostala poněkud do médií, i když je otázka, jestli ji to přinese spíš kladné nebo záporné body. Kampaní procházelo chytlavé slovo neboli catchword slušnost, ač víc jak 99% veřejnosti prostě nemohlo mít informace, jak se to s tou slušností v oné instituci vlastně má či nemá. Ale ausgerechnet proto se mohlo tak široce používat. Tedy, IMHO, se to tam s tou slušností má tak nějak jako v jiných korporacích.

Nakonec, představte si situaci, že jako manžel zaslechnete v médiích, sice jen na půl ucha ale zato aspoň 99-krát, nějakou magickou floskuli o nějakém pracím prášku. A pak vás jednoho dne choť pošle něco koupit do supermarketu, a když už odcházíte, tak ještě přidá - a taky vem prací prášek. No samozřejmě, že koupíte ten z té magické floskule. Obecně platí, že pokud se v TV mluví o něčem, co je mimo okruh našeho zájmu, tak (bláhově) vycházíme z formule: Říkali to v TV, tak to asi snad bude pravda. A proto pár příkladů, že to s tou slušností v naší vědě může být někdy dost vachrlaté.

Hladinu českého vědeckého rybníka před několika lety rozčeřila politováníhodná kauza vědeckých nepřístojností akademika Bezoušky (AB), který publikoval neexistující či aspoň nereprodukovatelné výsledky. Kauza tehdy byla na naše poměry pojednávána pozitivně nadstandardním způsobem - oba jeho zaměstnavatelé - Mikrobiologický ústav AV ČR (MBÚ) i Přírodovědecká fakulta UK - s ním ukončily pracovní poměry . Věc se odehrála na pracovišti Akademie a podstatnou roli v rozkrytí podvodných praktik sehrály tři tam pracující studentky. Ale ještě významnější roli hrála zpráva etické komise britské agentury pro medicínský výzkum MRC (Medical Research Council), která s MNOHALETÝM předstihem konstatovala prakticky totéž, co pozdějšími okolnostmi vynucené české šetření. Leč tehdy byla britská zpráva v Praze zametena a AB dál úspěšně sklízel výzkumné mega-granty - odhaduje se, že celkem za až 300 miliónů Kč. Z dnešního pohledu tedy spíš vyhozených oknem. Vědečtí pracovníci sami s určitým tichým zadostiučiněním tehdy přivítali, že po delší době bohudíky zase došlo na jednoho z těch vykuků, co v tom umí chodit. Před tím to byla dvojice Zachariáš-Kindl, známá sice jako vůdčí tým na právech v Plzni, leč ti dva taškáři ve stejné době zastávali i posty ředitele a místoředitele Ústavu státu a práva AVČR v Praze (ač ni jeden nemá ni jednu práci v mezinárodně uznávaném časopise - v době, kdy se Akademie nesmyslně zbavovala lidí se stovkami takových prací). Kdo v tom umí chodit, může mít úvazků i víc než 24 hodin denně. I jejich působení v Akademii tehdy konečně skončilo.

Jenže tehdy hned pohotově vznikaly mýty - např. AB je první případ svého druhu, AB žil ve vzduchoprázdnu bez jakýkoliv vazeb, tři studentky z MBÚ jako první u nás přinesly důkazy možných vědeckých nepřístojností. Vedoucím katedry, profesorem, držitelem obrovských grantů se u nás jen těžko stanete bez pečlivě budované sítě konexí, které se udržují v provozním stavu mazivem, jehož jméno radši ani nevyslovujte. Tedy pokud působíte v akademické obci - to nevyslovované mazivo má totiž název morální korupce. Samozřejmě, že jsou výjimky, nejzářnější z nich byl profesor Antonín Holý, který se ovšem profesorem nestal na žádné pražské VŠ, nýbrž v Olomouci, a to až kolem sedmdesátky. Už to o něčem vypovídá, neb patřil asi do podobné váhové kategorie jako Purkyně či Heyrovský. Ovšemže lidé typu AB budou těžko stát o člověka, který by s nimi určitě basu nedržel. Ty tři studentky jistě prokázaly odvahu i vynalézavost. Ve světě by se nazývaly whistleblowerky, u nás se razí rukolapný termín sojky, leč ještě nezdomácněl. Správná formulace by měla být, že ty tři studentky jsou prvé sojky v české vědě, které se nepodařilo znemožnit dřív, než stačily zazpívat na pravdivou notu. Ještě správnější formulace by ale byla, že nebýt oné důvěrné zprávy etické komise britské agentury MRC, věc by i tentokrát v Praze tiše vyšuměla do prázdna. Ovšem tristní skutečnost, že zpráva MRC před více jak deseti lety v Praze prostě zmizela do trezoru, měla za následek oslabení důvěryhodnosti všech českých výzkumníků. Bude to vůči většině z nás sice zcela nespravedlivý fallout, ale věda a spolupráce ve vědě staví na důvěře. Nechci malovat čerta na zeď, ale kdyby se ona partyzánská akce těch tří studentek nezdařila, tak v té poslední kampani by docela dobře mohl figurovat ten AB, halasně národu mediálně představovaný jako vzor solidnosti, slušnosti, a galaktické vědecké mega-úspešnosti.

AB byl odhalen zcela nesystémově - pokud by to bylo jen na bedrech systému, byl by dodnes určitě akademickou velecelebritou. Nebyl by to ostatně jediný takový případ. Třeba před lety mi vyšel v LN článek, kde jsem popsal i jednání vědeckých hoštaplerů, kteří - i když jsou na nereprodukovatelná data upozorněni, a to dokonce ještě před odesláním práce - nehnou prstem a nesmysly bohorovně to nechají tiskem vyjít. Vzdor mým početným upozorněním by ty chyby v onom renomovaném časopise nejspíš tiše přežívaly podnes, neb tehdejší pravidla neumožňovala, aby opravu otiskl někdo jiný než původní autoři. Skutečně později pak byla formulace amerických etických pravidel pro publikování změněna tak, že oprava chyb může být publikována i osobou, která je odhalila. Tento zajímavý Czech-made příspěvek vědecké etice v celosvětovém měřítku jsem prvně pojednal v dosti případném mezinárodním médiu - časopise pro nereprodukovatelné výsledky (Journal of Irreproducible Results). Ten můj článek v LN 12.1.2008 nijak nezastaral - spíš o něco předešel dobu. Výkon AB na poli českých vědeckých nepřístojností bych nyní osobně hodnotil tak medailí bronzovou. To kauzu popsanou LN cením stříbrem za českou vědeckou ne-etiku, neb indukovala změnu pravidel publikační etiky ve světě. Mimochodem - upozornil jsem na tuto záležitost i Etickou komisi Akademie, leč odpověď jsem nikdy nedostal. Systém totiž začíná fungovat teprve až pět minut po dvanácté, jen když už prostě není zbytí.