Celkem se to dalo čekat. Pokud  se někde začíná naplňovat cynický slogan, že „lépe už bylo“,  ve stavebnictví to platí dvojnásob. Desetiletí stavebního boomu, velkých infrastrukturních investic i  developperských projektů jsou nenávratně minulostí. Spíše lze v druhé dekádě očekávat šetření a uvážlivé rozhodování o  investování do velkých projektů. Zatímco  stavební firmy naříkají, odborné svazy a komory bědují, k něčemu může být současná krize užitečná.

Jednak dojde k umenšení  klientelismu a korupce. Nejlepším nástrojem k potírání korupce je minimalizace veřejných zakázek. Dále bude vyvinut tlak na efektivitu stavebnictví. Řada „expertů“  psala analýzy, jak stavíme dálnice za přijatelné ceny, jak máme špičkové  technologie apod. Až ekonomové NERVu  upozornili na čísla, která jasně hovoří o propadu efektivity ve stavebníctví a dalších oborech navázaných na veřejný sektor. Hnacím motorem poklesu efektivity v posledních letech byl samozřejmě  samotný veřejný sektor. Dokonce nedávno na jednom z podvýborů  Hospodářského výboru zaznělo, že české stavebnictví je v technickém úpadku.

Než silné řeči, je dobré zajet si k našim německým sousedům a poptat se. To jsem v polovině loňského roku  udělal. Němečtí hostitelé  na mnichovské radnici sice byli zaskočeni, když se mezi odbornou výpravou dopraváků ze Státního fondu dopravní infrastruktury objevil místopředseda Hospodářského výboru , ale  nějak  to překonali. Zato jejich informace stály za to. No posuďte sami.

V Německu se při opravách silnic recykluje až 80%  vytěženého materiálu. Staré  vozovky se frézují po vrstvách a materiál se podle kvality pečlivě třídí a opětovně příslušně použije do vozovkových vrstev.

V České republice se odhaduje, že jsou recyklována cca 4% odpadu, a to ještě se do toho počítá tzv. studená recyklace. Většina materiálu se však nevrací zpět do jednotlivých vrstev  vozovek, ale je používána na zpevnění jejich krajnic.