Skutečnost, že finanční prostředky z veřejných zakázek prochází přes několik účtů, včetně účtů zahraničních, aby pak skončily hotovostním výběrem ve správné kapse, není v ČR ničím novým a hlavně oblast IT zakázek k tomu poskytuje téměř ideální prostředí. Zejména proto, že skutečnou hodnotu zakázky lze zamlžit záplavou odborných termínů, kterým málokdo rozumí, duševním vlastnictvím, obchodním tajemstvím, autorskými právy a dalšími „nutnými tajemnostmi“, díky kterým téměř nelze skutečnou hodnotu zakázky ověřit. To je základní příčinou toho, že ceny veřejných zakázek na informační systémy dosahují řádů stovek milionů až miliard Kč, přestože cena IT systémů stále klesá a jejich základním posláním je efektivita administrativních operací, tj.  úspora finančních prostředků.

Lesy ČR k tomu vydaly tiskovou zprávu, kde vysvětluji svůj postup v této kauze. Nechtěným efektem tohoto vysvětlení však je, že ve své podstatě popisuje způsob, resp. poskytuje návod k tomu, jak korupční zakázky v oblasti IT realizovat. „Doporučený postup“ je ve stručnosti následující:

Zadavatel vyhlásí, že jeho IT systém je nefunkční a je třeba zavést nový. Tomuto kroku tradičně předchází analýza systému starého za několik milionů korun.

Nový systém se nazve úzce specifickým, čímž se v lepším případě zdůvodní oslovení pouze malého počtu firem, které se spolu hravě domluví, v horším případě pak firmy jedné. Protože nabídková cena je astronomická, zadavatel si nechá zpracovat nejméně dva odborné posudky, nepochybně od zcela nezávislých, nejlépe zahraničních firem květnatých názvů, které bohužel konstatují, že tržní cena je podstatně vyšší, a zadavatel přidělí realizaci zakázky s tím, že vlastně ještě ušetřil. Během realizace se ( navzdory tomu že systém měl být komplexní), objeví další požadavky na doplňkové systémy, zohlednění dalších požadavků uživatelů atd., čímž se cena zvýší o další desítky i stovky milionů korun. Tyto úkoly realizuje zcela přirozeně již určený dodavatel systému.

Třešničkou na dortu pak již je smlouva na roční up-grade a údržbu systému, často doplněná smlouvou o provozu systému za měsíční paušál několika milionů Kč, jako věčný bonus pro firmu, která má 5-10 zaměstnanců a zakázka pokrývá její nákladové potřeby na 150 let dopředu. Zlatý důl byl otevřen, zadavatel zaplatil a bude platit dál formou paušálů. Dodavatel samozřejmě nepoužije získávané prostředky na tvorbu rezervy na náklady příštích období, ale převede je, nejlépe v hotovosti, na ta správná místa určení, která mohou zajistit úspěch v dalších zakázkách.