A dnes jsem viděl na internetu něco podobného: papeži Františku, přijeď do Čech, Duka se pomátl z mamonu. Papež František si vybral své jméno promyšleně. Františe neholdoval majetku a rozdal ho chudým. Neboť Nový Zákon praví: ú dynasthe dysi kýriois dúleuein, tó de theó kai mammóná. Neboli, nemůžete sloužit dvěma pánům, Bohu a mamonu. S majetkem, který církev tak miluje, to v minulosti neměla jednoduché.

Pro církevní otce byl majetek porušením přirozeného práva, ostatně sdíleli názor, že Ježíš obnovil jednotu lidstva jako rodu. Teprve Tomáš Akvinský vymyslel šalamounskou formuli, že majetek je dodatkem k přirozenému právu. Tedy nikoli součástí přirozeného práva, ale dodatkem k němu. Ale i pak byli potíže, třeba s fraticelly, s Umbertinem de Casale (ozvěnu toho zná čtenář i filmový divák z Ecova románu Jméno růže), s Richardem Fitz Ralphem, podle něhož byla církev pouze správcem majetku chudých. A tak dál, ostatně v českém prostředí husité církvi přistřihli pořádně křidélka.

A Dominik Duka vyhrožuje návratem do padesátých let, pokud nebude církvi vyhověno. Když se Masaryk zúčastnil slavnosti na počest Mistra Jana Husa, papežský nuncius Marmaggi na protest odjel z Československa. Dal najevo rozhořčení Svaté stolice. Poslankyně Fráňa Zemínová to tehdy glosovala tak, že bude-li svatá stolice příliš tvrdá, dáme jí napít šaratice. Časy se mění. Nebo ne?