Chtěl bych jenom upřesnit, že já neznám žádného politika v Moravskoslezském kraji, který by tehdy v roce 2004 a 2005 stál na náměstí a říkal něco obyvatelům, že se budou prodávat byty, protože ono to nebylo třeba, on to byl tehdy sám pan Bakala, který to řekl i v televizi veřejně, že do 3 let vznikne projekt a on pak to lidem nabídne. A součástí smlouvy bylo, že v případě prodeje to bude nabízeno za sníženou cenu. Tzn. to nemuselo být zrovna těch 40 - 50 tisíc, ale že to bude cena nižší než tržní, to bylo něco, co bylo všem jasné.

Myslím si, že ve skutečnosti v tom nebylo vůbec tolik zmatku, politici se v tom tak neangažovali, tehdy situace nebyla taková jako dnes, nevědělo se, jak si bude OKD stát, situace byla složitější a nikdo nad tím netriumfoval. Podle mě celá ta smlouva byla koncipována tak, že se řešil problém, který vznikl tuším už v roce 1990, kdy Vladimír Dlouhý podle mě velmi nešťastně jako ministr průmyslu rozhodl o tom, že bytový fond bude zahrnut do majetku OKD. Tam byl samozřejmě zdroj těch problémů.

V roce 2004 při prodeji státního podílu bylo těžké přesvědčit akcionáře, že se majetku vzdají, to myslím by bylo neproveditelné pro jakoukoli vládu, pro jakékoli ministry. Tzn. představa, že by se někdo přímo ve smlouvě zavázal, že se toho vzdá, to je pravděpodobně z říše snů a asi by to bylo proti ústavě. Takže já si myslím, že tehdy pravděpodobně jednoduché řešení nebylo. A nemyslím si, že by tehdy z toho někdo vytloukal nějaký kapitál. Já si aspoň nepamatuji nikoho, kdo by o tom veřejně mluvil. Takže závazek byl směrován především od nabyvatele a byl to samotný pan Bakala, který to veřejně lidem řekl. Od toho vznikla ta očekávání.

A dnes nedělám nic víc, nic míň, než že říkám, že podmínky smlouvy, ať se někomu zdají být malé a mohly být silnější, tak prostě se mají dodržovat. Tvrdím, že se nedodržují a že především v tom textu, který mi byl doručen, je celá řada názorů, které ve skutečnosti pozici státu oslabují. Já to tady nechci číst, nechci vás s tím detailně seznamovat, ale pro mě, zatímco tady pan ministr mluvil daleko vstřícněji, tak v textu je ukázáno, že ministři a úředníci Ministerstva financí ve skutečnosti svou roli hájit zájmy státu a nájemníků nechápou.

Já si myslím, že - opakuji - ve skutečnosti tady nejde jenom o ten první spor, o spor, který je kolem první podmínky smlouvy, to je ta pokuta 30 mil. Mimochodem, to je také věc, o kterou jsme tady ve Sněmovně museli bojovat. Pan ministr říká, že v březnu je soud. Já se obávám, že bez Sněmovny a bez debat, které se tady vedly, ani tento soud by nebyl. A ten se týká té první podmínky, totiž že se neměl změnit vlastník a on se ve skutečnosti změnil. To je řekněme jedna věc, o které mluvíme. A pak je tu ta třetí, předkupní právo v případě prodeje, které je zpochybněno zástavami, a to byl předmět mé interpelace.

Já jsem přesvědčen, že přístup, který představuje ministerstvo v  písemné odpovědi, je pro RPG Industries velmi výhodný a zájmy státu a zájmy nájemníků ohrožuje. Proto trvám na tom, že nesouhlasím s tím, jak byla interpelace vypracována, a rád bych, aby o tom hlasovala Sněmovna.

Další projevy z 13. schůze sněmovny 10. 2. 2011 čtěte ZDE