Politoložka zdůrazňuje, že oba současní členové, Bělorusko i Kazachstán, během ukrajinské krize Putina několikrát nepříjemně překvapili tím, že nepodpořili anexi Krymu, přičemž běloruský prezident Lukašenko přímo podpořil Kyjev. V článku je též vysvětleno, jakými prostředky oba partneři Putina tlačí do kouta, jakou cenu bude Rusko nuceno platit za přidružení dalších relativně chudých členů a jak se do celého procesu promítá velmocenský hlas Číny a jak ho ovlivňuje další ambiciózní hráč, Turecko.

Při sledování současné ukrajinské krize je důležité brát v potaz také širší kontexty, které dění a rozhodování jednotlivých aktérů krize ovlivňují. To platí jak pro Spojené státy, Evropskou unii, Ukrajinu a samozřejmě i pro Rusko. Krize neprobíhá ve vakuu, nebo jenom na Ukrajině, a její aktéři nemají rozhodně volné ruce.

Na začátku krize na Ukrajině byla otázka směřování země do západního orbitu skrze asociační dohodu s EU, kterou tehdejší prezident Janukovyč odmítl podepsat. Nebyl tehdy jenom pod ruským tlakem s ruskými plány na Euroasijskou unii, ale také pod tlakem domácích ekonomických problémů. Rusko tvoří současnou ukrajinskou politiku v mnohem širším kontextu a tato politika zdaleka neovlivňuje jenom jeho vztahy k zemím Západu (tedy k bloku EU, USA, Austrálii a Kanadě), ale i k nejbližším sousedům v rámci postsovětského prostoru. Má zvláště silný dopad na projekt euroasijské integrace, dynamiku vztahů mezi jeho členy i potenciálními kandidáty a konečně i na celý postsovětský prostor.

Integrační projekt Euroasijské ekonomické unie (EAEU) je vlajkovou lodí Putinova třetího prezidentského termínu. Jeho neúspěch by byl citelnou ranou Putinově prestiži. V článku z října 2011 Putin předestřel konkrétní a ambiciózní plán na utvoření ekonomicky a politicky integrovaného prostoru v oblasti severní Euroasie. Modelem pro integraci byla EU a její zkušenosti, a důvodem potom dát postsovětskému prostoru nový rámec vzájemné spolupráce skrze společný trh, zrušení celních a dalších bariér, společnou vízovou politiku (dle Shengenu), společnou legislativu, volný pohyb pracovní síly a konečně také koordinace společné zahraniční politiky v globálním světě. Jak píše Putin, „ekonomicky logický a zbalancovaný systém partnerství Euroasijské ekonomické unie a EU je schopen vytvořit reálné podmínky pro změnu geopolitické a geoekonomické konfigurace celého kontinentu a měla by bezpochyby pozitivní globální efekt“. Dal tak najevo, že projekt by mohl vést k vytvoření osy EU a EAEU. Putin pak odmítl, že by ruský projekt byl protikladem EU a že by konkuroval tzv. „evropské volbě“. Explicitně pak odmítl také to, že by EAEU měla být další verzí Sovětského svazu s tím, že věci minulosti zůstávají minulostí.