ParlamentníListy.cz zveřejňují rozbor politologa Martina Poláška v plném znění.
Konfliktní linie jsou jinde
Předně, protiklad levicového Sobotky a středového Haška je podle mého názoru zcela falešný. Zejména budujeme-li ho na základě oněch dvou programových materiálů, které oba politici minulý týden představili. (Sobotkova vize a Haškovo desatero)
Není náhodou, že HN, které si jako jediné z domácích médií daly jistou práci s analýzou a seskupily podle tématického klíče formulace z obou dokumentů, konstatovaly, že oba dokumenty orientují ČSSD do středu. V tom mají HN plnou pravdu. A komu by snad nestačily zmíněné dokumenty samy, může vzít v potaz ještě třeba výroky obou soupeřů za poslední rok. Zkrátka, protiklad mezi Sobotkou a Haškem nepochybně existuje - je dán tím, že oba usilují o tutéž funkci - , ale není primárně ideový a konfliktní linie v ČSSD obecně v tuto chvíli probíhají jinudy. A pokud je z představených materiálů vůbec možno něco vyvozovat, pak jedině skutečnost, že jak se Sobotkou, tak s Haškem zůstane ČSSD programově levostředovou stranou. Kdo by chtěl získat představu o tom, jak radikální mohou být proudy v sociální demokracii - a co tedy může znamenat výrazně „levicová pozice" - , měl by se podívat na levici britské Labour Party, německé SPD, francouzské PS nebo španělské PSOE. Bude to však muset učinit sám, protože brýle většiny domácích médií jsou v tomto směru pozoruhodně zamžené.
Je to otevření diskuse
Důvod proč si ale tolik novinářů a soudě podle výroků ministra Bárty i politiků postavilo otázku stejně jako Vy má podle mého názoru dvě příčiny. Ta méně významná tkví v tom, že se snažíte vyčíst příliš mnoho z příliš mála. Diskutované dokumenty jsou poměrně stručné a obecné. Haškův obecnější a heslovitější, než Sobotkův a proto svádějící k různorodějším výkladům. Sobotkův argumentačně propracovanější a konkrétnější. V obou případech jde ale o dokumenty, které diskusi otevírají, nikoli završují a svým charakterem tomu odpovídají. Po obsahové stránce je hlavním smyslem obou textů nastolit témata, nikoli představit řešení konkrétních problémů. I proto bych byl s jakýmkoli „škatulkováním" obou soupeřů zatím velmi opatrný.Významnější příčinou onoho chybně vystavěného protikladu však je, že se orientujete pouze na obsah dokumentů, nikoli na jejich funkci.
Funkce dokumentu má několik rovin
Každý programový dokument má totiž v životě politické strany několikero funkcí. Některé navenek, některé dovnitř, většinu jich plní zároveň. A u probíraných dokumentů jsou podle mě podstatnější dvě jiné funkce, než funkce obsahové náplně budoucí politiky - funkce, které bychom mohli pracovně nazvat „integrační" a „mobilizační", v obou případech dovnitř strany:
-
Funkce „integrační": Kolem programového dokumentu se mají seskupit příznivci určitého tábora. A tak jako u státní vlajky nebo šály fotbalového klubu nezáleží primárně na tom, zda se nám líbí barva červená nebo bílá, nezáleží u programového dokumentu v politické straně vždycky na tom, zda se s ním obsahově plně ztotožňujeme. Je to prostě jednoduchý nástroj, který nám umožní poznat, kdo jsme My a kdo jsou Oni. To samozřejmě nevylučuje, že se někdo pod tuto vlajku přihlásí nebo si tuto šálu uváže i proto, že se mu její barva líbí - jinak řečeno, že se k programovému dokumentu někdo přihlásí i proto, že se s ním názorově zcela a bez výjimky ztotožňuje - , ale klíčové je, že to nemusí být hlavní důvod, pro který byla ta vlajka, šála nebo programový dokument vytvořeny. A motivace ideová, znovu opakuji, nemusí být ta nejdůležitější, která o podpoře takového programového dokumentu rozhodne.
-
Funkce „mobilizační": Programový dokument je nástrojem k získání podpory. Na první pohled se tyto dokumenty obracejí na veřejnost, tedy vně strany. Ale dělají to podle mého názoru hlavně proto, aby zvenku načerpaly pro své tvůrce podporu směrem dovnitř strany. Jinak řečeno, přesvědčení veřejnosti, které se daným dokumentem podaří vytvořit, přesvědčení přefiltrované výzkumem veřejného mínění a médii může nemálo ovlivnit rozhodování členů, koho podpořit jako předsedu (ať již všech členů v případě přímé volby, ať již delegátů v případě volby sjezdem). Komunikovat se straníky prostřednictvím médií s sebou sice nese pro politickou stranu jistá rizika, z hlediska konkrétního politika je však zároveň překvapivě účinné - ne každý straník chodí pravidelně na schůze místní organizace nebo čte stranické bulletiny, ale velká většina jich čte denní tisk nebo sleduje televizi.
Suma sumárum
Kdybych to měl tedy shrnout, protiklad Bohuslava Sobotky a Michala Haška nepochybně existuje, ale nelze ho vyvodit z obsahu představených dokumentů a není - alespoň dosud - primárně ideový. Jistě, může se to změnit. Domnívám se, že by ČSSD bylo i ku prospěchu, kdyby se v soutěži o předsednický post prosadily ve větší míře propracované ideově-organizační alternativy. Její vnitrostranická debata by se tím stala čitelnější pro veřejnost i masu straníků. Zatím ale podle mého názoru dominují jiné konfliktní linie a hlavní funkce diskutovaných dokumentů jsou „integrační" a „mobilizační" ve výše zmíněném smyslu.
Sportovní terminologie
Abych ale na závěr svou odpověď trochu odlehčil, dovolím si situaci převést do jazyka sportovních přenosů: běh nám začal, oba favorité vyrazili na trať hned po startovním výstřelu. Nejsou však ještě ani v první zatáčce a dosud nám svou taktiku pro dnešní závod plně neodkryli. S drobným zpožděním vyrážejí i další běžci. Počasí nám přeje, divácká účast hojná, čeká nás zajímavý závod. Přepínám do studia.
| PhDr. Martin Polášek působí v Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Specializuje se na oblasti Sociálně demokratické strany, Teorie welfare state, Teorie a metodologie sociálních věd a Evropská unie. |
Další odborné názory čtěte v rubrice Politologové
Čtěte také:
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Pavel Kozdera
