Ani jeden z nás není IT expert, ale pokračující kauzu ruských hackerů, kteří mohou v USA málem za vše, jistě sledujeme. Donald J. Trump slíbil předložit fakta, která verzi raženou Obamou zpochybňují. Washington Post vystrašil čtenáře zprávou o hacknutí elektrárny ve Vermontu, ale bylo to nakonec vše jinak. Někteří analytici mluví o tom, že Obama bude chtít do konce svého mandátu ,,rozhnívat“ vztahy s Ruskem na maximum, a obávají se, kam až bude moci zajít. Co s tím vším? 

Co s tím vším? Asi nic. Musíme počkat ještě asi dva týdny, po něž bude Barack Obama ve funkci, a uvidíme, co všechno ještě stihne. Je to svým způsobem ale zajímavé – jeho snaha zpochybnit legitimitu Trumpova zvolení jako by neznala hranic. Takže možné je ještě cokoli, co vás napadne. Žádná chromá kachna! Pěkně aktivní chromajzlík je to! Nicméně, současně je třeba konstatovat, že postupuje hodně dětinsky – nejprve se kasá, že kdyby kandidoval proti Trumpovi on, tak vyhraje, což ze všeho nejvíc připomíná přetahování malých kluků na pískovišti. „A já ho mám většího než ty! A můj velkej brácha čeká, až písknu!“ A když pak ještě odhalili ruský hacking v elektrické rozvodné síti ve Vermontu – v počítači, který ani nebyl připojený k internetu, našli jakýsi starý ukrajinský vir, což má dokazovat ruskou stopu – tak už se dostáváme na úroveň logiky houpacího koně. Pro supervelmoc je to krajně nedůstojné. 

Uvidíme, jestli to Trump celé rozmetá ještě před nástupem do funkce, nebo to nechá „vyhnít“, nebo co vlastně udělá. Ale jak říkám, „důkazy“ jsou pozoruhodně slabé a terčem celé kampaně není ani tak Rusko, jako spíš Trump. Pro mě je ale nejdůležitější, že se nikdo ani nepokouší zpochybnit obsah zveřejněných e-mailů, a Demokraté se navíc dál tváří, že bez ohledu na odhalenou zkorumpovanost clintonovského klanu by Hillary byla lepší prezidentkou než Trump. 

Podle Juliana Assangeho jakýsi americký „insider“ ukradl data ze serverů. WikiLeaks nyní vypsaly odměnu 20 tisíc dolarů za údaje o tom, jak Obamova administrativa po sobě zametá stopy, zatímco „obamovci“ přicházejí s dalšími tvrzeními, která neopírají o žádné důkazy… Těch 20 tisíc sice není nijak závratná suma, ale v každém případě může někomu udělat radost. A nám ostatním nabídnout pohled na realitu. 

Nad Sýrií bylo vyhlášeno příměří, které je už tak nějak zpochybněné. Jak dlouho vydrží? A hlavně, co říci k podobě garantů příměří, mezi kterými chybí EU nebo USA? A také, prosím... Které skupiny jsou z příměří vyloučeny, to znamená, že jsou určeny „k vymlácení“, a které, dle vás, se k příměří přihlásily, ale nemyslí ho vážně? A prosím, co je asi důležité: Turecko začíná veřejně obviňovat USA z podpory extremismu v Sýrii. Má k tomu reálné podklady ono Turecko, které má samo tak nějak máslo na hlavě? Je vůbec turecká hranice stále tak hezky průchozí, třeba pro cisterny s naftou? 

Ona dohoda o příměří je do značné míry zahalena nejasnostmi a podle mého se dopracovává každý den, a to s ohledem na aktuální situaci. V každém případě platí, že se smí útočit na Daeš, Al-Káidu a všechny skupiny, které jim vyhlásily věrnost, a vedle toho i na Kurdy, což ve finále vytváří dojem, že se příměří nedodržuje. Stěžují si na to hlavně Saúdy nebo Katarem sponzorované skupiny, které mají za to, že jejich úzké vazby na obě teroristické organizace „nehrají přece žádnou roli“. Hrají, a to na principu rozdělení na „život a na smrt“. Tím spíš, když třeba o vánočních svátcích podobní drobní džihádisté předali velení Al-Káidě v údolí řeky Barady v damašské provincii a následně otrávili vodu pro pět milionů obyvatel Damašku mazutem. Ačkoli nejsem expert na mezinárodní nebo vojenské právo, předpokládám, že je to jasný válečný zločin, a že tudíž veškeré skuhrání „malého džihádu“ na nedodržování příměří je opravdu jen vrcholnou formou pokrytectví. Neumím si představit, že by je někdo chtěl „ušetřit“. Je mimochodem příznačné, že členy koalice, která otrávila vodu – a po pár dnech narušila i plynovod – pro Damašek, jsou Západem financovaní „humanisti“ z Bílých přileb, jak vyplývá z jejich razítek a podpisů pod společnými dokumenty. 

A to může být i jedním z důvodů, proč se nikdo už ani nenamáhá přizvat EU nebo USA k nějakým mírovým rozhovorům. Je v tom ale současně i určitá naděje – do jednání jsou zapojeny regionální země, které mají zájem na míru v Sýrii a následně i na stabilizaci celého regionu. Oblast nemůže být „rozkývaná“ na věky, ale USA a EU takové „potřeby“ nemají a vše by podle všeho jen komplikovaly. 

Spory mezi Tureckem a USA se táhnou už od letního potlačení pokusu o vojenský puč, tak bych jim nyní žádnou větší váhu ani nepřikládala. Slova, slova a zase slova. Důležitější je, že americké bombardéry několikrát přeletěly nad pozicemi Daeše v Al Bábu severně od Aleppa, kde bojuje turecká armáda, ale nechaly Daeš být. Prý to měla být jen ukázka síly. Takže nyní leteckou podporu turecké armádě – armádě NATO – zajišťují Rusové. Svět se fakt mění za pochodu… 

S tou propustností turecké hranice je to asi na delší diskusi, ale obecně platí, že po masakru v istanbulském nočním klubu – a po neuvěřitelně dlouhé řadě obdobných teroristických útoků jen za uplynulý rok – musí Ankara přehodnotit svou politiku „kmotra džihádu“, jít do sebe a „cosi změnit“, jinak se onou válečnou zónou stane Turecko samo. Nyní jen přicházejí zprávy, podle nichž syrští džihádisté za poplatek několika set dolarů přecházejí ze syrské příhraniční provincie Idlíb, kterou bombardují Syřané i Rusové, do Turecka. Vsadím se, že z hlediska Erdogana je to trend, který bude muset nějak zastavit. 

Začalo úřadovat Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám. Je kolem toho veselo. Jaké rady do života byste dala jeho pracovníkům? Mají ambici rozlišovat pravdu a lež, to je přeci šlechetné. 

Co bych jim poradila? Řekla bych něco jako „Soudruzi, prosím vás, neblbněte a vraťte se k soustruhům.“ 

Takovým konkrétním zajímavým bodem může být to, co vám v rozhovoru řekla poradkyně Bašára Asada Busajna Šaaban: „Před půl rokem, kupříkladu, bylo v Sýrii nesmírné vedro, ale západní televize odvysílaly dojemné záběry s malou holčičkou, údajně od rebelů, která měla na sobě těžký kabát. To nemohlo být ze Sýrie!“ O malých dětech blogujících z bombardovaného Aleppa jsme již hovořili. Zaznamenáváte často obdobné případy, pokud jde o válku v Sýrii? Setkala jste se dříve ve své praxi s fabrikací, přehráváním, retušováním situací z válečného konfliktu? Je to díky technice dnes obtížnější, nebo jednodušší? 

To jsme zase vlastně u „ruského hackingu amerických voleb“ – oni už se tvůrci těchto kampaní ani nenamáhají s tím, aby jejich příběhy „seděly“, protože mají jistotu, že mainstreamová média jim otisknou kdejakou blbost, a ani se nad tím nezamyslí. Technika vytváření hoaxů samozřejmě napomáhá, ale mnohem důležitější je naprostá ztráta tváře mediálního mainstreamu, který se rozhodl spáchat hromadnou sebevraždu důvěry. 

Lhalo se vždy, ale po šesti letech války v Sýrii už nejspíš „lezou z kůže“ i tvůrci propagandy a je jim to už všechno jedno. Takže ano, vylhanost, která provází západní „narativ“ syrského konfliktu, se podle mého zatím nedá srovnat s ničím z posledních let. 

Odpůrci politiky USA často proklínají George Sorose, amerického finančníka, který má určité vazby na americký establishment a díky své nadaci Open Society ovlivňuje dění ve světě. Jeho příznivci tvrdí, že bojuje za demokracii a dělá správnou věc. Jeho odpůrci tvrdí, že jen tvrdě hájí americké zájmy a jedná jménem amerického establishmentu. Co o tomto starém muži soudíte vy? Je démonizovaný? Jak posuzujete jeho činnost v ČR, ale zejména globálně? 

Mně na panu Sorosovi vlastně nejvíc fascinuje jeho snaha odstranit stát na vedlejší kolej a řídit různé země prostřednictvím neziskového sektoru. Tedy jaksi zvenčí. Samozřejmě by to nebylo možné, pokud by neměl „v kapse“ zástupy skutečných, tedy volených politiků; a to by zase nebylo možné, kdyby fungovala demokracie klasického střihu, ale to jsou jen samé „kdyby“. A na ty si stěžovat nemá valného smyslu. Máme tu tedy sílu, která – třeba v podobném módu jako islamistická síť tureckého duchovního Fethullaha Gülena – zkouší řídit svět, aniž by jí k tomu kdo dal mandát. Stačí prachy. A dokud jí jdou – i naši – politici na ruku, tak jsou zbytky demokracie samozřejmě ohrožené. A lidé, kteří odmítají Trumpa coby největší hrozbu naší současnosti, by podle mého měli dát u sorosovců výpověď a jít do sebe. Jaký je z hlediska přežití demokracie rozdíl mezi Trumpem a podivnými světovládnými sny pana Sorose? 

Bavíváme se o všem možném, ale nějak zapomínáme na některá „zastrčená“ bojiště a politický přesah situace na nich: Afghánistán, Jemen, Libye... 

Na „zastrčených“ bojištích se dál bojuje a „naši“ dál nevyhrávají. A mnoha zemím už se to začíná zajídat. Objevují se důvěryhodné zvěsti o kontaktech afghánského Tálibánu s Ruskem, Čínou nebo Pákistánem, což značí, že se rychle přidá i Indie, z čehož může ve finále vylézt obdoba Sýrie v obráceném gardu – zmíněné země nepovažují Tálibán za teroristické uskupení, ale za „umírněné“ národně osvobozenecké hnutí, které chce v Afghánistánu vládnout po svém a nemá – na rozdíl od Daeše – žádný zájem o vývoz terorismu za své hranice. A co víc, po 16 letech americké okupace Tálibán v současnosti ovládá nejvíc území za celou dobu války. V Jemenu se dál válčí, ale tamní šíitští rebelové před pár dny obsadili další vojenskou základnu hluboko na saúdském území, odkud ale vcelku rychle zase odešli, protože saúdské letectvo tuto svou základnu rozbombardovalo na padrť. V Libyi se někdejší agent CIA, generál Hiftár, snaží přesvědčit Rusko k zopakování „syrského modelu“… Takže, jak říkám, válčí se, zabíjí se, lidé trpí, ale my přitom ani nevyhráváme. A to v případě Afghánistánu je to už dnes nejdelší válka, jakou USA kdy vedly. Mimochodem, statisticky každých deset minut prý v Jemenu zemře jedno dítě – ať už pod saúdskými bombami dodanými ze Západu, nebo v důsledku hladu. Čest jejich památce. 

Na Ukrajinu zavítal v posledních dnech John McCain, který povzbuzoval ducha místních vojáků. Na Donbase panuje neklid, v Kyjevě i jinde pochodovali banderovci. Co zajímavého lze doplnit? A jinak, rádi bychom vás poprosili o pomoc: Zde předkládáme video z Oděsy, kde aktivista strany Svoboda na samém konci stopáže videa dělá cosi s rukou. Nevíme, co to přesně znamená, co o tom soudíte vy? 

No, jo, tak si ten náš demokrat párkrát zahajloval… V Kyjevě u příležitosti Banderova výročí pochodovalo asi tisíc lidí, v Oděse to podle onoho videa muselo být sotva nad stovku. Je očividné, že řečmi o „ukrajinské nacionalistické revoluci“ se nikdo nenají, natož aby se nasytil. Ty doby jsou už pryč. Stačí skoro tři roky od xté „demokratizace“ země a nadšení opadá. A John McCain se svou jestřábí suitou, s níž jezdil i do Sýrie se objímat s lidmi z Al-Káidy, už toho až tolik nezmění. Přijede, udělá radost pár lidem, co si s ním střihnou selfie, a zase odjede. A oni zůstávají… Pod totální nadvládou bezskrupulózních oligarchů, kteří si mezi sebou neustále dělí moc a peníze. Nuda. Teda pokud nejste řadovým občanem Ukrajiny. Pak je to fakt velká depka. 

Závěrem tradiční otázka. Co dalšího bychom měli během příštího týdne sledovat? 

Jak už jsem říkala, bude zajímavé sledovat, co všechno ještě ze svého klobouku vytáhne Obama. Nebo že by někomu přece jen došlo, že bushovsko-clintonovský systém prohrál a je třeba to vzít na vědomí?