Jedním z nejdiskutovanějších témat dneška je zneužívání médií pro propagandu coby součásti takzvané hybridní války. Jak zaznamenáváte její působení zde?

Slýchám o ní. Myslím, že našinec ji dokáže odlišit. Desetiletí tréninku z minulého režimu si člověk mohl doplnit polistopadovým šokem, když zjistil praktiky druhé strany. Výsledná zkušenost je velmi praktická, neideologická.

Propagandou může být snad vše, co bylo řečeno – ale velmi nesnadno to, co řečeno nebylo, ač řečeno být mělo. Například, kdo byli ti vrazi z Oděsy, kteří upálili a brutálně pozabíjeli desítky lidí v Domě odborů 2. května 2014. Ukrajinské orgány měly k vyšetření dostatek času. To, že tak dosud neučinily, není propaganda, to je fakt.

Kdo střílel na Majdanu? Předběžná zpráva komise, sestavené v parlamentu již „barevného“ režimu, překvapivě nevyznívala proti Janukovyčovu režimu. To, že jsme se již další zprávy nedočkali, není propaganda, ale fakt.

To, co následovalo po sestřelení malajsijského letadla, bude jednou přednášeno ve školách jako příklad totální propagandy (nikoliv však ruské). Nejprve fenomén ejaculatio praecox – obvinění Ruska v okamžiku, kdy letadlo obrazně řečeno ještě nedopadlo na zem. Den ode dne je naopak významnější skutečností, že ani po roce takzvaně nezávislá vyšetřovací komise nebyla schopna (či spíše ochotna) sestavit z trosek letadlo, aby bylo možno provést forenzní (tedy nikoliv propagandistické) závěry.

Propagandisté učinili jeden z posledních pokusů ještě něco vyždímat z existence této komise. Jakýsi její člen oznámil, že se v troskách letadla (po roce!) našly zbytky jakési rakety, a že by mohlo jít o zbytky ruské rakety BUK. To už byla ale tak zjevně „propagandistická přidaná hodnota“, že ji mluvčí téže komise následně odmítl s tím, že „je příliš brzy na to činit jakékoliv závěry.“ Posléze upřesnil, že trosky rakety „byly nalezeny na východní Ukrajině,“ a tudíž „v současné chvíli nelze vyvodit žádné závěry, že by existovala přímá souvislost mezi objevenými fragmenty a havárií letu MH17!!!“

Jan Schneider

No, a tak přišel na řadu už docela dětinský pokus vytvořit další vyšetřovací komisi, ovšemže mezinárodní a nezávislou (tudíž tam může být kdokoliv, jen ne Rusové – exemplární ukázka rezignace na „evropské hodnoty“, mezi něž nesporně patří i tradice římského práva). Skutečný smysl existence této komise, bude-li ustavena, se však s největší pravděpodobností vyčerpá vydáním zase nějaké předběžné zprávy, která vyzní opět mlhavě protirusky, aby byla mysl veřejnosti udržována v požadovaném kurzu. Publikování závěrečné zprávy pak komise opět ohlásí na dobu, kdy už po ní pes neštěkne. Nedá se ovšem vyloučit, že mezitím zase někdo jiný vydá nějakou předběžně protiruskou zprávu.

Z podobného důvodu se objevila opět „předběžná“ zpráva z obnoveného vyšetřování Litviněnkovy smrti, že v tom – světe, div se! – mají opět prsty Rusové.

Podobně můžeme vyhodnotit činnost resuscitované arbitráže v Haagu, která vloni náhle rozhodla o odškodném 50 miliard dolarů, které má Rusko vyplatit bývalým majitelům Jukosu. Pro připomínku, Jukos získal Michail Chodorkovskij v roce 1995, když privatizací Jukosu byla pověřena banka Menatep, vlastněná shodou okolností též Chodorkovským. Takže takto „nestranně“ funguje západní arbitráž. (Mimochodem, toto je snad dostatečně varovný příklad proti našemu přijetí TTIP s jeho ustanovením o arbitráži!) A abychom se dostali do notoricky vyjetých kolejí, dodejme, že hned po „nezávislé“ arbitráži v Haagu o dalším odškodnění akcionářů Jukosu (1,86 miliardy eur) „nezávisle“ rozhodl Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburgu! Tentýž soud, který rok předtím rozhodl, že soud s Chodorkovským nebyl politicky motivovaný a za procesní vady nařídil Rusku vyplatit Chodorkovskému převratných 10 tisíc eur.