V Kyjevě se sešel početný průvod vedený Saakašvilim a Tymošenkovou, aby křičel skoro pod okny prezidentu Porošenkovi. Požadovali zřízení protikorupčního soudu, zrušení imunity poslanců či zlepšení postavení nezávislých kandidátů na poslance. Příznivec Ukrajiny Jaromír Štětina nejprve napsal na sociální síť, že by mohlo jít o „nový Majdan“. Pak však dodal, že se obává, že jakékoliv nesvornosti uvnitř Ukrajiny využije Rusko. Co je blíž pravdě?

Stanové městečko před parlamentem, ohně, aktivisté se štíty a helmami, které předtím sebrali policii, blokují ulice, dlažební kostky mizející z chodníků, první potyčky mezi účastníky protestu a policií, první útoky na poslance, kteří se snaží dostat z budovy parlamentu nebo do ní, přičemž někteří se kvůli tomu maskují, a v Kyjevě prý prudce roste poptávka po parukách, falešných vousech a obočích, současně s poptávkou po bodyguardech… Bez legrace. Ono to jakési počátky Majdanu, přinejmenším vizuálně, opravdu připomíná, a kyjevská „moc“ má strach, že bude „vynesena v zubech“. V ukrajinských médiích se pro akci už vžil pojem „Michomajdan“, podle zdrobněliny křestního jména Michaila Saakašviliho, kvůli jehož demonstracím školy pro jistotu ruší vyučování. Na druhou stranu platí, že požadavky Saakašviliho „lidu“ jsou vcelku nekonkrétně formulované, účastníci akcí jsou ve svých názorech silně nejednotní, a tak se asi žádný skutečný Majdan čekat nedá, tím spíš, že nic takového nemá ani finanční nebo organizační podporu ze zahraničí, jak tomu bylo při Majdanu původním. Možná by se dal čekat nějaký zlomový vývoj, kdyby se Saakašvilimu a Julii Tymošenkové – která už dokázala historicky zklamat jednou, po oranžové revoluci, po níž se stala premiérkou –, podařilo proměnit současné protesty v jakousi trvalou akci. Dosáhnout něčeho takového je ale hodně složité. Uvidíme.

Nicméně, neobávala bych se nějaké „nesvornosti uvnitř Ukrajiny“, jako pan Štětina, protože Ukrajina je nesvorná jaksi neustále. Novinkou je snad jen míra pocitu nenávisti, jakou nyní političtí lídři zkorumpovaného státu v ulicích kolem parlamentu zažívají. A je otázkou, zda mají pod kontrolou dostatečné množství bezpečnostních složek, aby se ubránili „lidu“ nebo radikálním „dobrovolnickým“ praporům, které se stále častěji hlásí o moc, ať už legálně, nebo silou nebo rovnou v kriminálních strukturách.